Zwischenraum a Denkraum v kontextu motivů vznesení a pádu v obrazovém atlase Mnemosyne Abyho M. Warburga

Abstract

Disertační práce se zaměřuje na Warburgovo pojetí prostoru myšlení [Denkraum] a související koncepci umělecké tvorby coby mezifáze mezi afekcí a abstraktním myšlením [Zwischenraum], coby klíčových pojmů jeho pozdního díla (zejména mezi léty 1920-1929), vrcholícího obrazovým atlasem Mnemosyne. Práce se v tomto kontextu soustředí na motiv vznesení. Dochází k závěru, že formule patosu vznesení hraje klíčovou historickou roli při konstituci moderního Denkraum a tvoří jeden ze zásadních konstitutivních parametrů tohoto prostoru, jehož vlastní obraznou perspektivou je soudobá aviatika. Warburg se pro adekvátní dějinnou reflexi tohoto vývoje uchyluje k fyzikálnímu modelu myšlení a umění včetně pokusu o sepětí s Einsteinovými teoriemi relativity. Klíčová role motivu vznesení v rámci konstituce Denkraum pak tento avatický Denkraum v důsledku vymezuje v mantinelech renesančního humanismu.

The doctoral thesis focuses on the Warburg's concept of thought space [Denkraum] and the related concept of artistic creation as an interface between the affections and abstract thinking [Zwischenraum], representing the key concepts of his late work (especially between the years 1920- 1929), culminating in the pictorial atlas Mnemosyne. In this context, the thesis focuses on the motive of ascent as well, and concludes that the pathos formula of ascent plays a crucial historical role in the constitution of modern Denkraum and forms one of the fundamental constitutive parameters of the thought-space, whose own metaphorical perspective is the contemporary aviation. For an adequate reflection of the historical development of this Denkraum, Warburg turns to the physical models of thought and artistic creation, including an attempt to use Einstein's theories of relativity. The key role of the motive of ascent in the constitution of Denkraum subsequently shapes this thought space within the confines of Renaissance humanism.