Military coup as a distinctive feature of Turkish military, the changing civil-military relations, and the current position of the Turkish army

Abstract

(abstrakt) Pokus o vojenský převrat v červenci 2016 postavil Turecko na rozcestí, kde se musel národ rozhodnout, zda následovat příklady v historii Republiky a podpořit puč, nebo se odvrátit od armády a upustit od tradice vnímání armády jako ochránce sekularismu a hodnot, na nichž byla Republika Atatürkem založena. Tato práce analyzuje, jak se změnily civilně-vojenské vztahy v Turecku, jaké faktory tuto změnu ovlivnily a jak je turecká armáda vnímána tureckou společností v současné době. Do výzkumu byly zahrnuty čtyři intervence provedené armádou ve 20. století, a červencový pokus o puč. Vojenský puč je zkoumán jako zcela specifický prvek turecké armády na základě teorie praetorianismu; v zemi jsou pak puče napříč studií prezentovány jako intervence, které se opakovaly nejen na základě odhodlání armády chránit stabilitu a Republiku jako takovou, ale také za akceptace intervence tureckou společností, jež armádu vnímala jako řešení v krajních situacích. Práce nadále prezentuje důvody, které hrály stěžejní roli v transformaci civilně- vojenských vztahů na počátku 21. století, a porovnává, jak se vnímání armády tureckou společností změnilo před a po červencovém puči.

The July military coup attempt in 2016 forced the Turkish nation to decide, whether it would follow examples of Republic's past and support the coup, or whether it would turn away from the army, thus giving up on the traditional perception of the army as a guardian of secularism and values on which Atatürk built the Republic. This work analyses how the Turkish civil-military relations changed, what factors influenced this change and how the Turkish society currently perceives the army. The research focused on four interventions staged by the army in the 20th century, as well as on the July coup attempt. Military coup is understood as a specific feature of the Turkish army and it is examined based on the theory of praetorianism; the coups in Turkey are then being presented as interventions, that were repeated not only based on army's determination to protect stability and the Republic as such, but also based on the nation's acceptance of the interventions which did perceive the army as a last resort. Furthermore, the work presents reasons, which played a crucial role in the transformation of civil-military relations in the beginning of 21st century, and it compares, how the perception of army by the Turkish nation was changing before and after the July coup attempt.