Aristotelovo pojetí místa: Phys. IV 208a27-213a11

Abstract

Aristotelovo zkoumání bytnosti místa z Fyziky IV 1-5 se stalo předmětem polemické diskuse již v textech jeho starověkých komentátorů. N arozdíl od jiných témat se navíc takřka žádný z nich nepokusil Aristotelovo pojetí místa hájit. Uzavírá-li Aristotelés své zkoumání definicí, podle které je místo "první nepohyblivou hranici obklopujícího tělesa", a vymezuje je tím jako dvojrozměrnou nepohyblivou mez, v níž se s umístěným tělesem stýká obklopující těleso či agregát těles, většina jeho následovníků má místo za trojrozměrnou rozlehlost. Jak víme ze Simplikiova svědectví, již Theofrastos poukazoval na obtíže spojené s dvojrozměrností a nepohyblivostí místa, i na skutečnost, že ne všechno bude podle této definice v místě. 1 Novoplatónští komentátoři se zase zaměřovali na Aristotelovo odmítnutí možnosti připsat místu příčinnost, což se podle nich neshodovalo s Aristotelovou koncepcí vlastního místa.2 Dalším zdrojem obtíží je pak zdánlivý vnitřní rozpor mezi jednotlivými koncepcemi místa, které Aristotelés zastává v různých spisech. V Kategoriích je místo vykládáno v kontextu nepřetržité kvantity jako trojrozměrná rozlehlost soumístná s tělesem. 3 Ve spisu O nebi Aristotelés pracuje s koncepcí vlastních míst, jejichž směrem se pohybují jednoduchá tělesa. Lehký oheň se pohybuje nahoru a těžká země dolů, zatímco...