Dialektická metoda a jedno v dialogu Filébos

Abstract

Tato práce se zaměřuje na význam dialektické metody v kontextu předcházejících částí dialogu Filébos (diskuse o jednom a mnohém, asymetrický etický spor, zkoumání přirozenosti slasti) a v kontextu některých následujících částí (příklady užití dialektické metody, vzpomínka od boha spojená s dohodou o třech rysech dobra, náčrt ontologie čtyř rodů). Tato metoda má ze své perspektivy univerzální dosah a jejím úkolem je řešit aporie. Její zásada, podle které rozlišuje jedno a mnohé a také určité a neurčité, však vyžaduje další upřesnění. Počáteční jedno má význam rodu, který zahrnuje druhy, nebo henády, která má monády. Meze dialektické metody jsou dány etickou perspektivou založenou na vhledu do povahy dobra a ontologickou perspektivou, která zavádí příčinu. Dobro i příčinu lze identifikovat s čistým jednem, a tak dialektickou metodu doplnit. Dialektickou metodu lze aplikovat pouze na takové jedno, které je mnohé nebo na takové jedno, které sjednocuje mnohost (čisté jedno). Nelze ji aplikovat na jedno bez jakéhokoli vztahu k mnohosti ani na mnohost, která není žádným způsobem jedna. Dialektická schopnost je na rozdíl od dialektické metody poznáním, které však může dialektická metoda předpokládat.

This work focuses on the meaning of dialectical method in the context of preceding parts of the dialogue Philebus (discourse about One and Many, asymmetrical ethical controversy, examining of the nature of pleasure) and in the context of some following parts (examples of application of the dialectical method, remembrance from a god connected with the agreement on three features of the good, sketch of the panta-ontology). This method has from its perspective the universal scope and its task is to solve difficulties. But its principle according to which it distinguishes One and Many and also Determinacy and Indeterminacy needs to be explained. The initial One has meaning of the genus which includes species or of the henad which includes monads. Limits of the dialectical method are marked with the ethical perspective based on the insight into nature of the good and with the ontological perpective which introduces the cause. The good and the cause can be identified with the pure One in order to make from them supplements of the dialectical method. This dialectical method can be applied only to One which is Many or to One which unifies Many (the pure One). It can't be applied to One which is without any relation to Many or to Many which is in no way One. In contrast to the dialectical method the...