Mechanizmy přirozené odolnosti quinoi vůči abiotickým stresům

Abstract

Quinoa je tradičně pěstovanou plodinou pocházející z oblastí přiléhajících k Andskému pohoří v Jižní Americe, kde je pěstována místním indiánským obyvatelstvem už přes 5000 let. Její mimořádná odolnost vůči abiotickým stresům, jako je zasolení půdy, sucho či mráz spolu se zcela výjimečnými výživovými vlastnostmi jejích semen jí vynesla název "superplodina" a rok 2013 byl dokonce vyhlášen organizací FAO jako Mezinárodní rok quinoi. Tato rešerše poskytuje přehled současných znalostí o hlavních mechanizmech zodpovědných za odolnosti quinoi vůči mrazu, zasolení a suchu. Okrajově se tato práce zabývá reakcí quinoi na napadení nejčastějším houbovým patogenem a taktéž i odlišnou citlivostí odrůd quinoi vůči délce fotoperiody, což jsou dva důležité faktory při rozšiřování kultivace quinoi mimo původní oblasti.

Quinoa is traditionally grown crop originating from areas adjacent to Andean Mountains in South America, where it is grown by local native population for over 5000 years. Its extraordinal resistance to abiotic stresses as salinity, drought or frost, along with quite exceptional nutritional qualities of the seed, earned it the designation "supercrop" and the year 2013 was even announced by the FAO organization as the International Year of Quinoa. The main aim of this thesis is to identify the main mechanisms responsible for quinoa resistance to frost, salinity and drought. Marginally, this work also focuses on reaction of quinoa against an attack of most common fungal pathogen and also on different sensitivity of quinoa varieties towards the lenght of photoperiods, which are two important factors in expanding the cultivation of quinoa outside the original area.