Historická imaginace pozdního osvícenství.

Abstract

Dizertační práce se zabývá vývojem dějepisectví a vnímání historického času v poslední třetině 18. a na počátku 19. století. Klade si otázky: Jak se proměnil způsob situování se (české) společnosti v dějinách? Jak se změnila podoba historických reprezentací mezi 60. lety 18. a druhým desetiletím 19. století? Jak tyto posuny souvisí s mediální podmíněností veškeré historické zkušenosti? Odpověď na tyto otázky nachází v pěti zásadních inovacích (chápaných v návaznosti na systémovou teorii Niklase Luhmanna jako prostředky redukce komplexity), jimiž ovlivnilo pozdní osvícenství představu o plynutí historického času a praxi dějepisectví. Jde o představu o kontinuální kumulaci prostorově organizovaného vědění v historia litteraria související s růstem knižních trhů, narativizaci historické zkušenosti vlivem rozšíření nových fikčních žánrů historické prózy, filozofii dějin jako nové epistemologie a sekularizace teleologických modelů, objevení moderního pojetí kultury coby prostředku popisu společnosti sebe samé a narativizaci kolektivních identit. Práce spojuje perspektivu historické sémantiky usilující o postižení proměn časových režimů (Reinhart Koselleck, Aleida Assmannová), perspektivu narativní teorie dějepisectví, jež chápe historický čas jakožto čas narativní a identity jakožto identity narativní...

The dissertation deals with the transformations of historiography and perception of the historical time in the last third of 18th and at the beginning of the 19th centuries. The central questions it investigates are: How has the way of locating (Czech) society in time changed? How did representations of past fundamentally change between 1760s and 1820s, in the era of the so-called "Sattelzeit"? What is the relationship between these changes and the way in which history was represented? What impact did the changes of media, book markets, and culture of reading have in this time? What are the political and aesthetic consequences of these changes? The answer to these questions is found in five fundamental innovations of Enlightenment historiography. These innovations (understood according to Niklas Luhmann's system theory in order to reduce complexity) - fundamentally influenced the way in which late Enlightenment thinkers conceptualized the flow of historical time and the praxis of historiography. It is about the spread of cumulative concepts of knowledge in historia litteraria related to the growth of book markets, narrativisation of the historical experience (as a result of emergence of the newly incoming fictional genres of the historical novels),, philosophy of history as a new idealistic...