Las vocales españolas en la interlengua de hablantes checos

Abstract

(Čeština) Předkládaná disertační práce zkoumá samohláskový systém tzv. české španělštiny, formy vzniklé osvojováním španělštiny v roli třetího jazyka. Zaměřuje se na tři její aspekty: vokalická kvalita, kvantita a vokalické sekvence mezi slovy. V těchto oblastech funguje španělština a čeština odlišně a první předpoklady naznačují, že v produkci české španělštiny má čeština jasnou převahu. V oblasti vokalické kvality lze v rámci Mechanismu ekvivalence (Flege 1995, 1999, 2003) předvídat ztotožnění kategorií vokalických segmentů španělštiny s těmi českými (Čechová 2013, 2014); vokalická kvantita poskytuje méně jasný obraz, nicméně oddělení délky od přízvuku v češtině (Volín 2010) může vést k zajímavým realizacím v české podobě jazyka, který distinktivní délku nezná a trvání hlásek spíše propojuje s přízvukem (RAE 2011). U třetího aspektu, vokalických sekvencích na švu slov, se obecně předpokládá příklon ke glotalizaci (Skarnitzl et al. 2016), zatímco španělština propojuje sousední samohlásky mezi slovy v rámci, mj. i v rámci antihiátové tendence (RAE 2011). Výzkumem akustických parametrů vzorku 22 českých univerzitních studentů španělštiny (C1-C2) byly uvedené předpoklady částečně potvrzeny, ovšem v určitých aspektech byly odhaleny signifikantní rozdíly mezi konsonantickými kontexty, velká...

(English) The dissertation explores the vowel system of Czech L3 Spanish, focusing on three facets of its architecture: vowel quality (following SLM by Flege 1995, 1999, 2003), vowel quantity and vocalic sequences between words. Preliminary studies (Čechová 2013, 2014) suggest that there might be some evidence for the Mechanism of Equivalence in Czech L3 Spanish, since the vowel spaces of both languages consist of the same categories, with different phonetic realizations. Hence, the more similar the sounds are, the harder it is to capture the relevant difference, necessary to attain native-like pronunciation. Vowel quantity, being traditionally associated with the phonological feature of length in Czech (Palková 1994), is not present in Spanish, and compensating for that property, some Czech speakers tend to pronounce accented syllables with extraordinarily longer durations. Finally, vowel sequences in Spanish are usually subjetct to resyllabification, whereas Czech prefers glottalization to keep morphemes of words separated. These predictions were tested in 22 university Czech students with advanced level of Spanish (C1-C1). Subsequent analysis revealed consistent inclination towards L1 in terms of vowel quality, in less extent in vowel quantity, and although the prevalecent strategy for majority...