Analýza hlavních rysů pražské mluvené češtiny

Abstract

Cílem této práce je předložení analýzy hlavních rysů pražské mluvené češtiny. Jako východisko posloužila prozatím publikovaná literatura o běžné mluvě a mluvě v Praze. Na základě této literatury byly založeny hypotézy, které jsme ověřili pomocí nahrávek pražských rodilých mluvčích. Získaná data se zpracovávala pomocí metod kvantitativní sociolingvistiky. Zkoumalo se užití variant bych, bychom vs. bysem, bysme, třetí osoby množného čísla vzorů prosí, trpí, sází, dělá, diftongizace -ý v -ej, instrumentální zakončení množného čísla substantiv a adjektiv -ami, -ama, -y, -emi/-ema, -ími/-íma, -mi/-ma, užití zakončení -m vs. -me u slovesných tvarů první osoby množného čísla oznamovacího způsobu a úžení é v í. Výsledky ukazují, že převažují nespisovné varianty s občasným vlivem pohlaví a věku. Klíčová slova: běžná mluva v Praze, variační sociolingvistika, variace, proměnná

The thesis analyses the main features of Spoken Prague Czech. A recently published literature dealing with Spoken Czech and Spoken Prague Czech was used as for the starting point and as the basis for the study. The hypothesis is based on the aforementioned literature, which was confirmed by voice recordings of Prague native speakers. The acquired data was compiled by the quantitative sociolinguistic methods. The usage of the following terms was examined bych, bychom vs. bysem, bysme, third person plural of the paradigma prosí, trpí, sází, dělá diphthongisation -ý into -ej, instrumental endings of substantive and adjective noun such as -ami, -ama, -y, -emi/-ema, -ími/-íma, -mi/-ma, the usage of endings -m vs. -me within the verb forms of the first person plural indicative and shortening é into í. The outcomes of research show that non-standard varieties generally predominate with an occasional influence of sex and age. Key words: Spoken Prague Czech, Variationist sociolinguistic, variety, variable