Ontologie a fenomenalita dějinnosti

Abstract

První část práce se zabývá konstitucí moderního pojetí dějin jakožto samostatného ontologického regionu, pro něž je charakteristická jejich reflexivita, sebevztažnost charakterizovaná převedením výrazů pro vědění či referát (historia) a pro události či skutky (res gestae) na jeden společný jmenovatel. Z tohoto hlediska je pak věnována pozornost hlavním etapám vývoje historiografie: Konstituce moderního pojetí dějin v osvícenství a jeho filosofické zachyceni u Kanta (§ 2). Následuje analýza historické metody vypracovaná Droysenem, přičemž je ukázáno, jak metodologická omezení tohoto přístupu souvisela s chápáním dějinné reflexivity jako identity, zděděné z idealistické filosofie (§ 3). Rovněž odmítnutí sociálně-vědných přístupů v historiografii odkazuje na principiální rozdíly v pojímání vztahu poznání a jednání v obou typech oborů (§ 4). Velká pozornost je věnována renesanci historiografie spojovanou s prosazením kulturalistického či kulturně- antropologického paradigmatu, v níž bylo spatřováno řešení aporií historicistického a sociálně-vědního přístupu (§ 5). Druhá část práce se proto soustředí na filosofickou analýzu předpokladů kulturní antropologie. Zkoumání vede k vypracování fenomenálního modelu instituce jakožto neidentitního pojetí reflexivity jednání a vědění. (§ 6).

The first part of the thesis deals with the constitution of the modern conception of history as an independent ontological region, which is characterized by its reflexivity, i.e. the same word history does mean both action and knowledge, information about it. From this perspective, attention is paid to the main stages of development of historiography. We start with constitution of the modern conception of history in the Enlightenment and its philosophical explanation in Kant (§ 2). Followed by an analysis of the historical method developed by Droysen, being shown how the methodological limitations of this approach were associated with understanding the historical reflexivity as identity, inherited from idealistic philosophy (§ 3). A rejection of the sociological approaches in historiography refers to fundamental differences in the conception of the relationship of knowledge and action in both types of disciplines (§ 4). Great attention is paid to the renaissance of historiography attaching to enforcement cultural-anthropological paradigm, in which it was seen as a solution of problems connected with historicism and social science approach (§ 5). The second part concentrates on the analysis of the basic philosophical assumptions of cultural anthropology. Exploration leads to the establishment of the...