Diversity, ecology and methods of the research of lichens in old-growth forests in Central Europe

Abstract

1 Abstract Forests are the native Central European vegetation, which have dominated in the landscape for the last c. 10,000 years. Stands with an oak and hornbeam dominance occupied lower elevations before human colonization, beech and silver fir-beech forests middle elevations and spruce stands at higher elevations. Only a few remnants of forests, which can be regarded as primeval or with a minimal impact of forest management, have survived in densely populated Central Europe. Examples of the most preserved primeval forests are Rothwald (Austria), Białowieża (Poland, Belorussia), Stužica/Stuzhytsia (Slovakia, Ukraine) and Boubín (Czech Republic). Although these sites are small and isolated, they are local diversity centers for many organisms, mainly for fungi, lichens and bryophytes, refugia for numerous endangered species and some of them have their last localities there. Epiphytic and epixylic lichens are an ideal model group for studies about forests because they sensitively indicate management, continuity, heterogeneity and age of a woodland. Therefore they could help us to answer many important questions about the conservation of natural forests. This thesis comprises several different points of view on lichens in Central European forests and its aim is to join these heterogeneous fields into one...

2 Abstrakt Lesy tvoří původní složku středoevropské vegetace, která dominovala zdejší krajině přibližně posledních deset tisíc let. Před příchodem člověka zde převažovaly porosty s dominancí dubu a habru v nižších polohách, bučiny a jedlobučiny ve středních polohách a smrčiny ve vysokých nadmořských výškách. Do současnosti se v hustě obydlené střední Evropě zachoval jen zlomek původních porostů, které lze považovat za pralesy nebo alespoň lesy s minimálním vlivem člověka a lesního hospodaření. Příklady nejlépe zachovalých pralesů jsou Rothwald (Rakousko), Białowieża (Polsko, Bělorusko), Stužica/Stuzhytsia (Slovesko, Ukrajina) a Boubínský prales (ČR). Tato území jsou zpravidla malá a navzájem izolovaná, přesto jsou ale lokálními centry diverzity různých organismů, hlavně hub, lišejníků a mechorostů, a také útočištěm řady ohrožených druhů, z nichž mnohé zde mají své poslední lokality. Právě epifytické a epixylické lišejníky jsou ideální modelovou skupinou ke studiu lesních porostů, protože velmi citlivě reagují na hospodaření, odrážejí kontinuitu, heterogenitu a stáří lesa a mohou nám mimo jiné přinést odpovědi na řadu otázek klíčových pro ochranu zbytků přirozených porostů. Tato práce nahlíží na problematiku lišejníků ve středoevropských lesích z několika různých úhlů pohledu a tyto pohledy se snaží spojit...