Typologie totalitního umění

Abstract

The dissertation work deals with the organization of artistic life in the context of totalitarian regimes and its reflection in the Czech lands with the attention to fine arts education. It defines two types of artistic education - academic and modernistic. Significant interest is modern art infiltration into a cultural field in connection with social changes of interwar Russia and Italy. Historical research, Pierre Bourdieu's analytical approaches, analysis of Czechoslovak cultural, fine art and fine art pedagogically oriented magazines printed between 1919 - 1939 are the methods used for searching information. In terms of possibilities in Russia the biggest independence appeared in graphic design as means of modern visualization. However, the artists reached the position in the artistic field and following token power by taking social posts, especially teaching jobs, and often at the expense of their own espression. Italian authors voluntarily adapted their modernist creation to political development. Forms of their styles were much wider. The avantgarde quite smoothly managed to integrate into official culture. The most significant examle is aeropittura, which encouraged the cult of modern technologies and military power of fascistic Italy, and also which fluently continued in futuristic basis....

1 ABSTRAKT Disertační práce se zabývá organizací uměleckého života v rámci vybraných totalitních režimů a její reflexí v českých zemích s pozorností k výtvarné edukaci. Určí dva základní typy uměleckého vzdělávání, akademický a modernistický. Zabýváme se otázkou pronikání moderního umění kulturním polem v kontextu sociálních proměn meziválečného Ruska a Itálie. Použité metody jsou historický výzkum, analytické přístupy Pierre Bourdieua a obsahová analýza československých časopisů orientovaných na výtvarné umění a výtvarnou pedagogiku v letech 1919 - 1939. V ruském prostředí jsme nejvíce možností autonomního projevu avantgardy objevili v grafickém designu. Založení řady škol, které si kladly za cíl vychovávat studenty v duchu moderního umění, patřilo zejména mezi roky 1919 až 1927 k úspěšným strategiím začlenění avantgardních umělců do oficiálních struktur sovětské moci. Italští autoři dobrovolně přizpůsobili svou modernistickou tvorbu politickému vývoji. Formální rejstřík jejich stylů byl mnohem širší. Avantgardě se povedlo hladce začlenit do oficiální kultury, což je patrné zejména u aeropittury, podporující kult moderní techniky a vojenské moci fašistické Itálie, která plynule navázala na futuristická východiska. Potvrzuje tak i adaptabilitu "slovníku" moderního umění v podmínkách totalitní kultury.