Experimentální a klinicky využitelné vakcíny na bázi viru vakcínie

Abstract

Virus vakcinie (VACV) je obalený DNA virus patřící do rodu Orthopoxviridae. Jedná se o laboratorní virus, který nemá v přírodě známého přirozeného hostitele, a jehož přesný původ zůstává doposud neobjasněn. Jeho význam pro člověka je ovšem značný. V prvé řadě to byly právě různé kmeny VACV, které byly použity pro přípravu vakcín při eradikaci pravých neštovic. I dnes je vynakládáno nemalé úsilí na přípravu efektivnějších a bezpečnějších vakcín proti pravým neštovicím, a to mimo jiné kvůli stále existujícím obavám, že by variola virus - původce pravých neštovic - mohl být zneužit jako biologická zbraň. Pokrok v genovém inženýrství umožnil další využití potenciálu VACV jako vektoru, neboť VACV umožňuje inkorporaci cizorodé genetické informace a její expresi v hostiteli. Navíc se VACV replikuje výlučně v cytoplasmě, což snižuje riziko začlenění virové DNA do DNA hostitele. Tyto a další vlastnosti dělají z VACV ideálního kandidáta na vektor pro přípravu vakcín proti celé řadě heterologních infekčních a onkologických onemocnění. Tato práce podává přehled klinicky využívaných a některých experimentálních vakcín odvozených z VACV. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)

Vaccinia virus (VACV) is an enveloped DNA virus belonging in the Orthopoxviridae genus. It is a laboratory virus in which the natural host and exact origin remain unclear. However it is of great significance for human kind. First of all, different VACV strains were used for preparation of vaccines used in the smallpox eradication campaign. Even today a significant effort is made to prepare more efficient and safer vaccines against smallpox, namely because of still remaining concerns that variola virus - causative agent of smallpox - could be misused as a biological weapon. Advances in genetic engineering allowed use of VACV for additional purposes, namely as a vaccination and expression vector. VACV enables insertion of large pieces of foreign DNA into its genome and expression of this DNA in a host. Furthermore VACV replicates exclusively in a cytoplasm, decreasing a risk of incorporation of the viral DNA into the host genome. These and other features make VACV an ideal candidate as a vector for preparation of recombinant vaccines against various infectious and oncological diseases. This thesis provides a summary of both clinically used and experimental vaccines derived from VACV. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)