Diverzita a fylogeneze archaméb

Abstract

Members of the group Archamoebae are free-living or endobiotic amoeboid flagellates and amoebae. They live in anoxic or microoxic habitats, and their mitochondria have been reduced. They were originally thought to lack mitochondria and represent one of the earliest eukaryotes. However, this hypothesis has been refuted, and now it is evident that the Archamoebae belongs to the lineage Conosa within the supergroup Amoebozoa, together with aerobic slime molds (Macromycetozoa) and variosean amoebae and flagellates. Relatively simple microtubular cytoskeleton is a characteristic feature of Archamoebae. It consists of a single basal body from which a flagellum arises, lateral root, and microtubular cone. Cytoskeleton of aflagellated genera has been completely reduced. About 350 species names of Archamoebae have been created so far. However, most descriptions were based on inadequate morphological features. The identity of numerous species is uncertain, and many of them are likely synonymous. Another problem is a small amount of available molecular data. During our project, we have substantially improved the dataset of DNA sequences of archamoebae. On the basis of molecular and morphological data, we described 13 new species. We showed that genus Rhizomastix belongs to Archamoebae and displays a new type...

Zástupci skupiny Archamoebae jsou volně žijící nebo endobiotičtí améboidní bičíkovci nebo měňavky. Protože se vyskytují v anoxickém nebo mikrooxickém prostředí, jejich mitochondrie jsou značně redukované. Zpočátku se dokonce předpokládalo, že mitochondrie postrádají úplně, a proto byly považovány za jedny z nejpůvodnějších eukaryotických organismů vůbec. Tato hypotéza byla později vyvrácena a dnes víme, že archaméby náleží do říše Amoebozoa a spolu s aerobními hlenkami (Macromycetozoa) a sběrným taxonem Variosea vytváří skupinu Conosa. Charakteristickým znakem bičíkatých archaméb je poměrně jednoduchý mikrotubulární cytoskelet, který se skládá z jednoho bazálního tělíska, ze kterého vychází bičík, postranního kořene a mikrotubulárního koše. U bezbičíkatých zástupců byl tento cytoskelet zcela redukován. V minulosti bylo vytvořeno asi 350 jmen archaméb na druhové úrovni. Popisy druhů jsou převážně založeny na morfologických znacích, které jsou ale často nedostačující, a proto je identita druhů nejistá a je pravděpodobné, že řada druhů bude v budoucnu synonymizována. Problémem je také nedostatek sekvenčních dat. V našem projektu se nám podařilo výrazně rozšířit dataset DNA sekvencí převážně volně žijících archaméb. Na základě kombinace molekulárních a morfologických dat jsme popsali 13 nových druhů...