Neurobiologie hypoxicko-ischemického poškození mozku v raném postnatálním období

Abstract

Patologie hypoxicko-ischemického poškození mozku je velmi dobře popsána u dospělých jedinců, zatímco v perinatálním období není zdaleka vše zcela známo. Tento závažný inzult v raném postnatálním období vede často k trvalým neurologickým následkům či smrti. Ischemický inzult způsobuje v mozkové tkáni nadměrné uvolňování glutamátu, které je následováno excitoxicitoxickým poškozením tkáně. Zásadní úlohu v excitotoxicitě mají glutamátové NMDA receptory. Aktivované NMDA receptory způsobují vtok vápníku do buňky, což vyúsťuje v aktivaci velkého množství signálních drah spojených s buněčnou smrtí. Aktivované NMDA receptory jsou tak jedním z možných cílů budoucích terapeutických přístupů proti ischemickému poškození mozku. V současných projektech, které se zaměřují na perinatální ischemická poškození, je nezbytné zohlednit vývojové rozdíly v mozkové tkáni a požadavky na minimální toxicitu případných léčiv. Farmakoterapie pro hypoxicko-ischemická poškození zavedené v současné perinatologii, jsou nedostatečné.

Pathology of the hypoxic-ischemic insult is very well described in the adult age, whereas the state of knowledge is largely neglected during the perinatal age. Serious insult in the early postnatal age leads often to the permanent neurological consequences or death. Ischemic insult causes over release of the glutamate in a brain tissue. This process is followed by excitotoxic damage of the tissue. Glutamatergic NMDA receptors play a key role in the excitotoxicity. Over-activated NMDA receptors are one of the possible therapeutic approaches against ischemic damage of the brain. Speaking of contemporary projects focusing on perinatal stroke, it is necessary to take into account developmental differences in the brain tissue and the requirements to minimal toxicity of possible drugs. Pharmacotherapies for hypoxic-ischemic damage implemented in the current perinatology are insufficients.