Cirkadiánní systém sítnice

Abstract

Většina organismů se v průběhu evoluce přizpůsobila dennímu 24hodinovému rytmu. Tento, tzv. cirkadiánní, rytmus jsou organismy schopny dodržovat i v podmínkách, kde nemají přístup ke světelnému ani jinému synchronizátoru. Hlavní orgán řídící cirkadiánní rytmus je lokalizován v suprachiasmatických jádrech (SCN) hypotalamu a dlouhou dobu byl považován za jediný autonomní cirkadiánní oscilátor, na jehož funkci závisí rytmicita procesů v tělních buňkách a tkáních. Nové výzkumy ovšem tuto hypotézu zpochybnily a ukázaly existenci lokálních cirkadiánních hodin nezávislých na SCN. Jedním z těchto autonomních oscilátorů je i cirkadiánní systém v retině. Tato bakalářská práce shrnuje vědecké poznatky o funkci savčího retinálního cirkadiánního oscilátoru, především se zaměřuje na nové výzkumy v oblasti jeho lokalizace, propojení s hlavním cirkadiánním oscilátorem v SCN a jeho vlivu na retinální fyziologii.

Most of the known living organisms have developed an evolutionary adaptation to a 24-hour daily rhythm. This rhythm, known as circadian rhythm, can be preserved even in the environment, in which there is no access to light or other synchronizer. The master organ of circadian rhythm is located in the hypothalamic suprachiasmatic nucleus (SCN) and have been considered the only autonomous circadian oscillator for a long time. The new research, however, has doubted this hypothesis by showing the existence of autonomous circadian clock systems independent of SCN. One of these autonomous clocks is the circadian system in the retina. This bachelor thesis reviews current scientific knowledge on the function of mammalian retinal circadian oscillator, most importantly in the field of its localization, connection with the SCN master circadian oscillator and its influence on retinal physiology.