Fotoperiodismus a hibernace

Abstract

Mnoho organismů žijících v sezónním prostředí dokáže využívat roční změny délky dne k načasování jejich sezónních reakcí, jako je reprodukce, migrace či hibernace. Hibernace živočichům umožňuje přežívat náročná období spojená zejména s nízkou okolní teplotou a nedostatkem potravních zdrojů. Tato adaptace vyžaduje značné množství fyziologických, morfologických i behaviorálních změn, z nichž některé trvají delší dobu, proto je jejich správné načasování zcela zásadní. Pro většinu hibernantů v temperátních oblastech je nejspolehlivějším signálem pro zahájení těchto změn zkracující se fotoperioda. Tato práce popisuje převod fotoperiodické informace do melatoninového signálu, jeho působení v pars tuberalis a význam této struktury v sezónní fyziologii. Detailněji je zde popsána hibernace a v poslední kapitole je krátce zmíněn fotoperiodismus i nehibernujících organismů. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)

Many organisms living in seasonal environments use annual changes in the length of the day for timing of their responses, such as reproduction, migration or hibernation. Hibernation allows animals to survive difficult periods associated particularly with cold temperatures and lack of food resources. This adaptation requires many physiological, morphological and behavioral changes. Some of these changes take longer, so their right timing is crucial. For most hibernators in temperate regions shortening of the photoperiod is the most reliable signal for initiation of these changes. This work describes the transduction of photoperiodic information to the melatonin signal, its effects in the pars tuberalis and the significance of this structure in seasonal physiology. A more detailed description is devoted to hibernation, and in the last chapter there is briefly mentioned photoperiodism in nonhibernating organisms. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)