Tempo řeči v jevištní češtině ve dvou obdobích s větším časovým odstupem

Abstract

Diplomová práce se zabývá problematikou tempa řeči. V teoretické části práce je nastíněna problematika výzkumu tempa řeči. Jsou zde definovány druhy tempa (AT a MTM) v práci zkoumané a faktory, které tempo řeči ovlivňují. Praktická část práce si klade za cíl zjistit, zda se zrychlilo tempo řeči na jevišti a zda je ovlivněno typem textu (monologem, dialogem a monologickým dialogem). Jako materiál byly použity nahrávky ze čtyř divadelních inscenací (Lakomec z roku 1972 a 2004 a Naši furianti z roku 1979 a 2006). Nesledujeme tedy průběžné změny v daném časovém období, nýbrž porovnáváme dvě dvojice inscenací stejného dramatického textu, realizované s jednorázovým odstupem přibližně třiceti let. Jako hlavní metoda pro statistické vyhodnocení výsledků získaných měřením tempa řeči byl použit lineární smíšený model. Výsledky ukazují, že se ani artikulační, ani modifikované mluvní tempo ve sledovaných inscenacích v zásadě nezměnilo. Rozdíly s jistou statistickou signifikancí se naopak ukázaly při porovnávání tempa v textech různého typu, konkrétně v texech s různou délkou replik. Rozdíly se týkají především tempa artikulačního, méně už modifikovaného tempa mluvního.

The diploma thesis deals with the issue of speech rate. The theoretical part briefly describes the investigation of speech tempo. It defines the types of tempo examined in this study (articulation rate and modified speaking rate) and factors that influence the tempo of speech. The practical part of the thesis aims to ascertain whether speech rate on the stage has increased and whether it is influenced by the type of text (monologue, dialogue, monological dialogue). The material consists of four theatre productions (Lakomec from 1972 and 2004 and Naši furianti from 1979 and 2006). Therefore we do not investigate gradual changes within the given periods, but instead compare two pairs of productions of the same dramatic text, realized with a time interval of approximately 30 years. A linear mixed-effects model was used as the main method for statistical evaluation of results gathered by measuring the speech rate. The results show that neither articulation rate nor modified speaking rate changed significantly in the observed productions. Differences with some statistical significance were obtained for comparison of tempo in texts of differing type, specifically in texts of different line lengths. The results relate especially to articulation rate, lesser to modified speaking rate.