Legitimizace práva v pojetí Jűrgena Habermase a Niklase Luhmanna

Abstract

This article is comparation of sociological theories of Niklas Luhmann and Jürgen Habermas, specifically by their relation to law and the way it acquires its justification in society. The key difference of both attitudes is result of different approaches to concepts of system. Jürgen Habermas holds concept of open system and it makes him to think about law as institutionalization of communicative racionality of lifeworld. Theory of Niklas Luhmann shifts to the concept of closed system an it characterizes las as institution which lives its own life normatively closed to social enviroment. Comparsion of both theories by legitimity of law leads us to ask about their relation to positivistic concepts and the concepts of natural law. We argue that sociology of Law presented by Jürgen Habermas has its similarities with natural law concepts and autopoietic law of Niklas Luhmann has much in common with legal positivism. In spite of both has different attitude to rationalization of law, they describe legitimization of law in terms of procedure. Finally we argue, that there is possibility to find common elements and that those theories can understand each other.

Předmětem této práce je srovnání sociologických teorií Niklase Luhmanna a Jürgena Habermase, specificky ve vztahu k právu a především způsobu, jakým dostává ve společnosti svého ospravedlnění. Základní odlišnost obou přístupů vyplývá z rozdílného systémového pohledu. Jürgen Habermas si ponechává koncept otevřeného systému, což ho vede k úsilí o vysvětlení práva především jako institucionalizace komunikativní racionality v rámci žitého světa. Niklas Luhmann naopak přechází k uzavřenému systému a charakterizuje právo jako instituci, která žije svým vlastním životem a je vůči sociálnímu okolí normativně uzavřena. Srovnání na ose legitimity práva se v této práci též dotýká vztahu obou teoretických konceptů k právnímu positivismu a přirozenoprávním teoriím. Sociologie práva Jürgena Habermase má blíže k přirozenoprávní teorii a autopoietické právo v podání Niklase Luhmanna má blíže k právnímu positivismu. Oba autoři mají výrazně odlišný přístup k problému racionalizace práva, ale oba překládají procedurální koncept jeho legitimizace. V této práci je navíc ukázáno, že Jürgen Habermas se ve svém pojetí práva později přiblížil k Luhmannovým konceptům, což naznačuje, že s jistou dávkou tolerance je možné najít společnou řeč obou teorií.