Institucionalizace oboru stranických dějin a dějin dělnického hnutí na Filosofické fakultě UK. v letech 1953-1970

Abstract

(česky) Práce se zabývá tématem utváření stranické historiografie v padesátých a šedesátých letech dvacátého století. Zkoumá tuto problematiku ve dvou rovinách. První rovinou je institucionalizace stranické historiografie na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zmapován je vznik, vývoj a zánik katedry dějin KSČ (dějin dělnického hnutí) se zaměřením na klíčové mezníky v letech 1953 (založení katedry), 1958 (restrikce pedagogického stavu), 1964 (reorganizace, sloučení a vznik katedry dějin dělnického hnutí) a 1970 (zrušení katedry). Dále je věnována pozornost personálnímu obsazení a snaze vytvořit typologický profil členů katedry, kteří patřili k nastupující generaci stranických historiků. Druhou rovinou bádání je podíl stranických historiků z katedry dějin KSČ (dějin dělnického hnutí) na utváření a formulaci nových historických narativů, které poskytovaly legitimizační rámec komunistickému projektu přeměny společnosti. Zkoumány jsou možnosti a meze stranické historiografie v dobovém politickém a sociálním kontextu a také možnosti jejího metodologického uchopení. Vývoj stranické historiografie je členěn do třech fází - fáze stalinského diskurzu, fáze poststalinského diskurzu a fáze reformního diskurzu. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)

(in English): This work deals with the formation of party historiography in fifties and sixties of the twentieth century. It examines this issue in two ways. The first level is the institutionalization of party historiography at Faculty of Arts of Charles University. Establishment, development and abolition of the department of the History of the Communist party (History of Working class movement) is explored with focusing on key turning points in 1953 (establishment of the department), 1958 (restriction of teaching staff), 1964 (reorganization, merger and establishment of the department of the History of Working class movement) and 1970 (abolition of the department). Teaching staff is examined and attention is paid to the efforts to create typological profile of chair historians, who were part of emerging generation of party historians. The second level of the research is the participation of party historians in shaping and formulating new historical narratives, that provided legitimazing framework of communist project to social transformation. Attention is paid to possibilities and limits of party historiography in social and political context and its methodological base is also examined. The development of party historiography is divided into three phases - the phase of stalinist discourse, the...