Americká angažovanost ve Vietnamu za prezidentství Dwighta D. Eisenhowera

Abstract

Americká cesta k vietnamské válce započala už v padesátých letech, kdy se USA postavily na stranu Francie v boji proti Viet Minhu v čele s Ho Či Minem. V roce 1954 Spojené státy odmítly podniknout intervenci na pomoc Francouzům v bitvě u Dien Bien Phu. Francouzské jednotky bitvu prohrály a to odstartovalo jejich stažení z regionu, kde je Spojené státy postupně plně nahradily. Po rozdělení země 17. rovnoběžkou začal Washington v Jižním Vietnamu budovat nezávislý demokratický stát, který by byl spojencem Západu v boji proti komunismu. Agentům CIA se však nepodařilo do čela státu dosadit nikoho kompetentního, kdo by prosadil potřebné reformy a získal si přízeň obyvatelstva. Eisenhowerovi nástupci toto americké angažmá v regionu zdědili. Konflikt ve Vietnamu dál eskaloval, až se přeměnil v druhou indočínskou válku.

American journey to the Vietnam War began in the 1950s, when the US decided to stand beside France in the fight against the Viet Minh led by Ho Chi Minh. In 1954, the United States refused to take an intervention to assist the French in the battle of Dien Bien Phu. French troops lost the battle and started their withdrawal from the region, where the United States gradually fully replaced them. After the division of the country by the 17th parallel Washington began to build an independent democratic state in South Vietnam, which would be an ally of the West in the fight against communism. CIA agents, however, failed to put someone competent in the lead of the country, who would promote the necessary reforms and gain the respect of the population. Eisenhower's successors then inherited the American engagement in the region. The conflict in Vietnam escalated further until it converted into the Second Indochina War.