Poznání u R.M. Rilka

Abstract

Tématem této práce je pokus R. M. Rilka o rehabilitaci lidské řeči, jenž se dá zahlédnout ve sbírkách Elegie z Duina a Sonety Orfeovi. Prostřednictvím implicitní otázky oněch dvou sbírek, zda je smyslový svět produktem našeho uspořádání a jakým způsobem dochází k setkávání vnitřní zkušenosti s vnějším poznáním, neboli vztah poznávajícího k poznávanému, se zaostří pohled na vztah poznání a jazyka. Zvolený autor pro téma této práce, R. M. Rilke, by mohl poskytnout nový úhel pohledu na problematiku teorií poznání, a sice na problém jistoty poznání, jež je trvalé a na problém hodnoty zkušenosti, jež je pomíjivá. Jeho náhled na problém poznání se zaměřuje především na jazyk, který zkoumá ze svého hlediska básníka, jenž se nedomnívá, že by verše měly být pocity, nýbrž že verše jsou zkušenostmi. Vztahem poznání, zkušenosti a jazyka se básník zabýval již ve svých raných básních, tzv. Dinggedichte, a to co do míry jejich ztvárnění. Ve svých pozdních a nejznámějších dvou sbírkách, v Sonetech Orfeovi a především v Elegiích z Duina, se pokusil představit svět umělce, který by mohl zaujmout k jazyku nový postoj. Při hledání tohoto nového postoje se R. M. Rilke snaží vypořádat s dvojakostí řeči, a sice s řečí autentickou (metaforickou), ve které dochází k dění, a řečí sekundární (běžnou, empirickou), v níž, ač...

The thesis presents R. M. Rilke's attempt to rehabilitate human speech, which can be found in Duino Elegies and Sonnets to Orpheus. Starting with implicit questions, such as whether our sensual world is a product of our arrangement, or in what way the inner experience corresponds to external knowledge (i. e. he deals with the relation of the experiencing person and the experienced object), he eventually focuses on the relation between knowledge and language. The examined author could provide a new point of view on the theory of knowledge, namely on the certainty of knowledge, which is permanent, contrasted to the value of experience, which is ephemeral. His view on the problem of knowledge is based on the analysis of language, which he examines from the perspective of a poet who does not, nevertheless, consider verses for emotions but for experience. The poet analysed the relation between knowledge, experience and language already in his early poems, the so called Dinggedichte in a relationship their realization. In his late and the most famous two anthologies (Duino Elegies and Sonnets to Orpheus), Rilke tries to introduce the world of an artist who could adopt a new attitude to language. When seeking this new perspective, R. M. Rilke makes effort to deal with the duplicity of speech - authentic...