Evropské velmoci a první dělení Polska

Abstract

Historiografie, která se týká prvního dělení Polska, 1 je svým způsobem paradoxní. Na jedné straně sama událost a její důsledky jsou jedním z nejdůležitějších problému evropské novověké historie - většina evropských států měla v Polsku své zájmy a byla diplomaticky zainteresována v jednáních, která vedla k prvnímu dělení; vznikem nového a trvalého spojenectví Petrohradu, Berlína a Vídně, což bylo do té doby nemyslitelné, se podstatně změnila politická rovnováha v Evropě. Na druhé straně se první dělení Polska nestalo důležitým tématem ani v polské ani v evropské historiografii, o české nemluvě. V Čechách dosud chybí důkladná práce o historii tohoto prvmno polského dělení. K danému tématu existuje pouze rozsahem nevelká kniha z roku 1906 Arnolda Mullera Konec samostatnosti polské a pokusy o její obnovení,2 ve které autor popisuje převážně vnitřní poměry v Polsku a zahraničních se dotýká jenom okrajově. Ani v posledně době se tímto tématem v Čechách nikdo podrobněji nezabývá. Snad jen historik František Stellner se v jedné z kapitol své monografie Fridrich Veliki věnuje diplomatickým jednáním Fridricha II., která vyústila v prvním dělení Polska.