Lidská důstojnost : universální princip v partikulární aplikaci.

Abstract

Tato práce, v návaznosti na nově se formulující kritiku tzv. soudobého paradigmatu lidské důstojnosti, které pojí důstojnost s kantovským pohledem na lidskou autonomii a s universalistickými ambicemi, zkoumá oprávněnost námitek, jež bývají vůči tomuto paradigmatu vznášeny. První kapitola představuje základní historické koncepty lidské důstojnosti. Ukazuje, že se v historii lze setkat minimálně se třemi rozličnými koncepcemi: (i) důstojností jako vnitřní hodnotou; (ii) důstojností jako sociálním statusem a (iii) důstojností jako způsobem chování. V druhé kapitole je následně analyzován způsob, s jakým soudy nakládají s důstojností jakožto právním pojmem. Jak závěry učiněné na základě zkoumání rozhodovací praxe soudů Německa, Izraele a Jihoafrické republiky ukazují, lze do značné míry potvrdit relevantnost námitek, jež jsou v současné odborné literatuře vůči tomuto pojmu vznášeny. Lidská důstojnost, navzdory svým universalistickým ambicím, představuje pojem, který umožňuje interpretovat individuální lidská práva za pomoci hodnot, jež jsou vyznávány majoritní společností té které jurisdikce. Takovýto přístup přitom zpravidla inklinuje, ve jménu představy o objektivním hodnotovém řádu společnosti, spíše k omezování subjektivní svobody jednotlivce, než k jejímu rozšiřování, čímž do značné míry taktéž oslabuje...

This thesis probes the relevance of objections against newly establishing contemporary paradigm of human dignity, based on connection between dignity and Kantian views on human autonomy, which possess universalistic ambitions. First chapter introduces the fundamental concepts of human dignity during history. The chapter shows there have been evolved at least three different concepts: (i) dignity as an internal value; (ii) dignity as a social status; and (iii) dignity as a certain manner of social behavior. Second chapter consequently deals with courts` techniques regarding the dignity as a legal concept. The conclusions extrapolated from German, Israeli and South African judicial decision-making noticeably support objections raised in contemporary discourse against the abovementioned universalistic concept. In spite of these universalistic ambitions, human dignity represents concept enabling to construe individual human rights through values shared by vast majority in certain jurisdictions. This mindset naturally leads to the limitation of individual freedom rather to its expansion, in the name of an idea that ideal moral order objectively exists. Consequently, the authority of classical human rights is considerably weakened. In third chapter the effort to analyze and construe current judicial practice is...