Postižitelné proudy dějin a civilizací

Abstract

Práce skicuje základní přístupy v oboru srovnávací civilizační analýzy v díle Jóhanna P. Árnasona, Jaroslava Krejčího, v konfrontaci s filosofií dějin Jana Patočky. Tato teoretická východiska jsou zasazena do širšího historického kontextu a dějinných souvislostí v kazuistických studiích, zúžených na civilizační areál Blízkého východu, především starověké Mezopotámie a Syropalestiny, a areál egejsko-řecký. Práce zdůrazňuje nutné propojování obecně koncipované civilizační analýzy, resp. historické sociologie, s konkrétní historiografií. Osamocené vyčleňování teoretických koncepcí chápe jako relikt slepého redukcionismu a determinismu, vůči němuž se ostentativně vymezuje i filosofie dějin, dobírající se namísto historických chronologií osmyslňujícího fenoménu dějinnosti. Bez opory v empirickém reálu by se ovšem i filosofie dějin stala pouhým filosofujícím přemítáním. Ve spojeném interdisciplinárním přístupu se lze tedy jedině dobrat dějinného/ civilizačního smyslu, "mezi minulostí a budoucností", v tvorbě kontinuální kulturní paměti, od vědomí souvislostí k souvislosti vědomí.

This thesis outlines some basic approaches in the field of comparative civilizational analysis in the works of Jóhann P. Árnason and Jaroslav Krejčí in the confrontation with Jan Patočka's philosophy of history. Those theoretical bases are put into a wider historical context and historical relations in casuistic studies, narrowed to the civilizational area of the Middle East, especially Mesopotamia and Syria-Palestine and also the Aegean-Greek area. This work emphasizes the inevitable interconnection of generally conceived civilizational analysis, or historical sociology, with specific historiography. Individual detaching of theoretical concepts is understood as a relic of blind reductionism and determinism which is strongly rejected by philosophy of history which tries to focus on the phenomenon of historicity instead of historical chronologies. Nevertheless, without the support of empirical reality even philosophy of history would become a mere philosophical rumination. The connected interdisciplinary approach is the only way how to figure out the historical / civilizational sense, "between the past and the future" and to create continual cultural memory from the awareness of relations to the relation of awareness.