Xenodiagnostika a její využití při studiu leishmanióz

Abstract

Cílem bakalářské práce bylo vytvořit literární rešerši shrnující možnosti využití xenodiagnostických metod v minulosti a v současném parazitologickém výzkumu. Xenodiagnostika je diagnostická metoda používající krevsajícího členovce (přenašeče) jako biologické médium pro detekci parazita v krvi vyšetřovaného jedince. Využívá skutečnosti, že parazit se ve střevě přenašeče pomnoží a je snáze detekovatelný mikroskopicky. Tato metoda byla poprvé použita roku 1914 francouzským badatelem Emilé Brumptem pro detekci parazita Trypanosoma cruzi, který je původcem Chagasovy nemoci. Postupem času se stala jednou z nejúčinnějších a nejefektivnějších metod i díky tomu, že se jí začalo zabývat více vědeckých skupin. Byly například stanoveny vhodné druhy přenašečů, délka trvání pokusu, optimální počet přenašečů na jedno vyšetření nebo počet pokusů potřebných pro získání spolehlivého výsledku. Po zavedení molekulárních metod, především polymerázové řetězové reakce, se význam xenodiagnostiky jako diagnostické metody snížil. V současnosti lze však xenodiagnostiku využít především pro zjištění, zda je hostitel infekční pro přenašeče. Tato metoda se tak jeví jako dobrý nástroj pro testování nových rezervoárových hostitelů a pro sledování role různých živočichů v koloběhu onemocnění, která jsou přenášena členovci. Proto...

The aim of these theses was to summarize the knowledge about the use of xenodiagnostic methods in the past and their current potential for parasitological research. Xenodiagnosis it is a diagnostic method using bloodsucking arthropods (disease vectors) as a biologic medium suitable for detection of parasites in the blood of investigated individuals (vertebrates). It is expected that parasites grow within the midgut of the vector and then are easily detectable microscopically. The method was used for the first time in 1914 by French researcher Émile Bumpt for detection of Trypasoma cruzi, causative agent of Chargas' disease. During few decades and thanks to engagement of many scientific groups, it became one of the most efficient and effective diagnostic methods. For instance, the most suitable species of vectors, the experiment duration and the optimal numbers of vectors and/or experiments were assigned to get reliable results. Xenodiagnoses as a diagnostic method lost its importance after introduction of molecular methods, first of all after onset of polymerase chain reaction. At present, however, the xenodiagnosis is suitable for experiments studiing if the host is infectious for the vector. This method appears as a good tool for testing of new reservoir hosts and for the monitoring of the role...