Návrat do lůna kmene: Tendence v současné kultuře

Abstract

Michel Maffesoli a Zygmunt Bauman přisuzují (neo-)nomádovi rysy Benjaminova flanéra, obzvláště jeho "flanérský" pohled a jeho vztah ke zboží. V konceptu nomáda však tyto rysy dostávají specifickou povahu - v oblasti módy dělají z nomáda spíše migranta, který tvořivě pracuje s vanitas. Nomád, cestující flanér, má podobu cizince-hosta a stává se turistou, jenž se dobrovolně ztrácí ve městě a nechává se překvapovat nenadálými setkáními. Turistův vztah ke vzpomínkám by bylo možné popsat skrze Benjaminův popis mémoire involontaire jako oživené (barthesovské) punctum. Turista si připravuje vzpomínky jako krásně upadající ruiny. Jeho zhmotněné vzpomínky dostávají podobu suvenýrů. Suvenýr tedy není jen reprodukovaná moduritová Eiffelova věž, ale je to i magický předmět. Pokud Benjamin mluví o upadání aury, má na mysli především auru kolektivní. Ta možná mizí, ale místo ní přichází privátní aura, jež z věcí dělá talismany znovuzakouzlující svět. Éra postmechanické reprodukce ukazuje, že kromě mechanické reprodukce lze reprodukovat i biologicky: vzniká kutilský remix. Suvenýry sklesávají do podoby homogenního haraburdí. Zde se projevuje základní postmoderní forma proměny: recyklace. Tuto proměnu lze nakonec využít při analýze proměny usedlíka v nomáda, termínů Gillese Deleuze a Félixe Guattariho, jež funguje jako...

Michel Maffesoli and Zygmunt Bauman add the traits of Benjamin's flâneur to the (neo-)nomad, namely his "flâneur" gaze and his relation to commodities. But in the concept of nomad these traits gain specific nature - on the field of fashion they transform nomad into migrant, who is capable of creative work with vanitas. Nomad as a travelling flâneur is a stranger-guest and becomes a tourist, willingly getting lost in the city and voluntarily being surprised by unexpected encounters. Tourists relation to his memories could be described with Benjamin's description of mémoire involontaire as a revived punctum. A tourist prepares his memories like a nicely descending ruins. Souvenir is his materialised memory. It's not only a duplicated plastic Eiffel tower, but a magic artifact. It's a collective aura, what's on Benjamin's mind when he writes about aura regression. The private aura comes instead, turning things to talismans, reenchanting the world. The era of postmechanical reproduction reminds one, that there is a way to reproduce not just mechanically but biologically: a bricolage remix is made. Souvenirs descend and take shape of hommogenic rummage which reveals the fundamental form of postmodern metamorphosis: recyclation. This metamorphosis can finally be used when analyzing the settler turn into nomad...