Early Modern Players of Folly

Abstract

Hráči bláznovství Abstrakt disertační práce Tato disertace zkoumá funkce bláznovství a pojetí bláznů v raně novověké literatuře. Klade si otázku, jak se tento nestálý jev šířil a přetrvával v raně moderní evropské kultuře. Chápání bláznovství jako diskurzívní praxe problematizující znalost zdánlivě rozumného světa dokumentuje výzkum čtyř případů "hráčů bláznovství", z nichž každému je věnována jedna kapitola. Prvním je velký německý šprýmař Till Enšpígl, následují Pomet Trpeza, intrikán z komedie dubrovnického autora Marina Držiće Dundo Maroje, Bratr Jan Paleček, český představitel novozákonního "bláznovství" víry, a rytíř John Falstaff ztělesňující bláznovství v první a druhé části Jindřicha IV. I když tyto postavy vycházejí z různých kulturních, jazykových a žánrových tradic, jejich společným rysem je objevovat možnosti, jak lze pomocí bláznovství nově chápat okolní svět a kritizovat tradiční jistoty. Raný novověk, v němž vznikla zkoumaná díla, je spojován se změnami a nestabilitou. V této éře objevů se lidstvo snaží nově pochopit neznámou skutečnost. Nicméně bláznovství rádo kráčí ve stopách snah o nastolení nadvlády člověka a lidského rozumu. Každý ze čtyř zkoumaných hráčů bláznovství je proto interpretován jako komentátor určitého diskurzu, který v raném novověku utvářel důležitý myšlenkový proud. V...

Early Modern Players of Folly Thesis Abstract This thesis examines the ways in which folly is used in early modern literature. It asks: how is it that such an ephemeral concept proliferated and endured in the culture of early modern Europe? My understanding of early modern folly as a discursive phenomenon that was used as a way of questioning the knowledge of the ostensibly reasonable world is illustrated by case studies of four characters-four players of folly. Dedicated a chapter each, they are Till Eulenspiegel, the great German jester; Pomet Trpeza, a typically Ragusan wit of Marin Držić's Dundo Maroje; Brother Jan Paleček, a Bohemian representative of holy folly; and Sir John Falstaff, the embodiment of folly in Shakespeare's 1 and 2 Henry IV. Although they emerge from different cultural, linguistic and generic traditions, they nonetheless share a propensity for employing folly in ways that uncover possibilities for new understandings and challenge rigid certainties of the world around them. Early modernity, the era that produced the works I explore, has become associated with shifts and instabilities. In this Age of Discovery, man was compelled to understand afresh a suddenly unfamiliar world. However, where man and his reason reign, folly gladly follows. I read each of my four players of folly as...