Pojetí ženy v dílech André Bretona z let 1928-1937

Abstract

Tato práce zkoumá pojetí žen v prozaických dílech Andrého Bretona, čelního představitele francouzského surrealismu. Jedná se o díla Nadja (1928), Spojité nádoby (1932), Šílená láska (1937) a Arkán 17 (1944). Breton chápal ženy jako ty, které skrze lásku umožňují básníkovi přístup ke svobodě a surreálnu, a chtěl je milovat a uctívat. Četné kritiky naopak tvrdí, že v jeho tvorbě (a v surrealistické tvorbě obecně) je pojetí žen odtrženo od reálných žen a vyjadřuje pouze tužby a představy autora, které tak mají v podstatě adolescentní charakter a dělají z žen pasivní objekt definovaný mužem. V analytické části této práce je pak na jednotlivých ženách, které se v těchto dílech objevují, zkoumáno, zda je tato kritika výstižná, stejně jako soudržnost pojetí žen s Bretonovými teoretickými koncepty šílené lásky a konvulzivní krásy. Klíčová slova Francouzská literatura, surrealismus, André Breton, žena

This paper explores the concept of women in prosaic writings of André Breton, a key figure of French surrealism. The writings included are Nadja (1928), The Communicating Vessels (1932), Mad Love (1937) and Arcane 17 (1944). To Breton women were those who enable a poet to reach freedom and surreal and he wanted to love and celebrate them. However, many critics see the notion of women in his (and surrealist in general) work as isolated from a real woman, expressing only desires and ideas of a man and giving women only a passive role. In the analytical part of this paper the specific women in Breton's work are examined to evaluate the above mentioned criticism. The aim is to assess how accurate this criticism is. Also, coherence of the Breton's actual portrayal of women and his theoretical concepts is reviewed. Keywords French literature, surrealism, André Breton, woman