Periferní metabolismus glukokortikoidů u hypertenzních potkanů

Abstract

Klíčovým článkem periferního metabolismu glukokortikoidů Je llβ- hydroxysteroiddehydrogenasa (lI RSD), která katalyzuje přeměnu glukokortikoidů na jejich méně účinné ll-oxo deriváty a naopak a může tak ovlivnit koncentraci těchto hormonů přímo v tkáni. Existují dva isoenzymy 11HSD. llHSD2 je -schopna pouze snížit hladinu glukokortikoidů a je exprimovaná nejen v mi neralokortikoidně cílových tkáních ale i např. v p l acentě. Naproti tomu llRSDl in vivo převážně zvyšuje lokální koncentraci glukokortikoidů a je exprimovaná v nejrů znějšíc h tkáních. Přítomnost těchto isoenzymů v tkáni má obrovský význam při zprostředkování jak mineralokortikoidního tak glukokortikoidního signálu. Je známo, že mineralokortikoidy (aldosteron) glukokortikoidy (kortisol, kortikosteron) mají přibližně stejnou afinitu k mineralokortikoidnímu receptoru (MR) in vitro a navíc plazmatická hladina glukokortikodů je přibližně 1000x vyšší nežli mineralokortikoidů. In vivo dochází ovšem k specifické vazb ě aldosteronu na MR. Tato selektivní vazba je umožněna díky llHSD2, která konvertuje glukokortikoidy na méně účinné ll-oxo deriváty. Nedostatečná funkce tohoto isoenzymu vede k nadměrné aktivaci MR glukokortikoidem a tím k rozvoji hypertenze. Poslední dobou se uvažuje o tom, že v srdci a mozku, kde jsou exprimované MR a v malé míře lIRSD2,...