Trojské osudy (τυγχάνω a τεύχω v nejstarším řeckém eposu)

Abstract

Tato práce si klade za cíl představit ideu osudu ztvárněnou v Homérově Íliadě. Ideou je přitom míněno to, co dává jednotu zdánlivě nesoudržným představám (1) osudu jako smrti a jako životního určení; (2) osudu jako daného údělu a jako působící moci; (3) osudu, jako toho, co člověk utváří, a jako toho, co ho potkává. Tato trojí významová polarita je zkoumána na dvou úrovních: (a) výstavby eposu (jak jsou osudy v básni ztvárněny) a (b) homérských výrazů pro osud (jak se o něm v básni mluví). Obojí bylo mnohokrát, a z různých perspektiv, pojednáno v dosavadní sekundární literatuře. Ani v jednom případě proto předkládaná práce neusiluje o vyčerpávající rozbor. Z hlediska výstavby se zaměřuje na roli, kterou ve struktuře eposu hraje rozhodnutí, a zejména pak na způsob, kterým se různá rozhodnutí mnoha postav začleňují do jednoty vyprávění. Mezi obvykle zkoumanými výrazy se podrobně věnuje jen dvěma nejvýznamnějším, μοῖρα a αἶσα, zároveň však zohledňuje i dvojici sloves τεύχω a τυγχάνω, kterým v této souvislosti dosud nebyla věnována pozornost. S využitím poznatků formálně-literárních studií posledních desetiletí se práce vrací k pozapomenuté otázce 19. století po "jedinečné povaze" homérského osudu. Narozdíl od historického přístupu "analytického" proudu exegeze, převažujícího ve 20. století, resp....

The aim of this study is to introduce the idea of fate present in Homer's Iliad. By "idea" is meant what gives the unity to apparently incoherent views (1) of fate as death and life's content; (2) of fate as a given lot and a power; (3) of fate as what is shaped by men, and what meets them. This triple polarity of meaning is explored on two levels: (a) the level of construction of the epic (how the fates are represented in the poem) and (b) the level of the Homeric expressions for fate (how the characters and the narrator talk about it). Both subjects have been treated many times and from various perspectives in the existing secondary literature. That's why this study does in neither case aim at an exhausting analysis. As for the construction of the epic, it focuses on the role played in its structure by decision, and especially on how the various decisions of different characters are integrated into the unity of narration. Among the expressions that are standardly envisaged it treats in some detail only the two most important, i.e. μοῖρα and αἶσα, although at the same time it considers also two verbs, τεύχω and τυγχάνω , to which the due attention has not yet been paid. Exploiting the results of formal-literary studies of the last decades this study returns back to a question formulated in the...