Krize českého sociálního státu, jeho reforma a dopad na měnící se kvalitu života lidí v důchodovém věku

Abstract

Autor, který v práci zhodnocuje i své praktické zkušenosti levicového politika a první zkušenosti z provádění sociologických výzkumů, si vytkl za cíl prověřit 2 hypotézy: 1) že v podmínkách vývoje ke globálnímu kapitalismu není možná záchrana a plná revitalizace sociálního státu v jeho pojetí činitele, který nejen zmirňuje naléhavé sociální nerovnosti, ale celkově pozvedává společnost a kultivuje člověka, 2) že v procesu kapitalistické krize a krize sociálního státu patří senioři žijící z důchodu k nejohroženějším sociálním skupinám. Metodologicky se autor hlásí k modernímu marxismu a vymezuje se kriticky jak vůči stalinismu, tak vůči současné oficiální ideologii, zejména neoliberalismu. Autor odmítá i pokusy ztotožňovat marxismus a politiku KSČM s ideologií minulé vládnoucí třídy řídícího aparátu a chápat KSČM jako stranu zakukleně stalinistickou, antihumánní a nedemokratickou a v souladu s programem této strany, kterou reprezentuje v PS PČR se hlásí k socialismu jako dlouhodobému cíli společenské přeměny. Pokud jde o metody, vzhledem k jistému interdisciplinárnímu charakteru práce autor kombinuje speciální metody indukce a empirického výzkumu, charakteristické zejména pro sociologii, ekonomii a statistiku, s převážně teoreticko-logickou analýzou a syntézou filosofických věd. Jeho metoda je...

The author valorizes also his practical experiences of a left-oriented politician and first results from sociological research has set an objective to check two hypotheses: 1) that in the conditions of global capitalism development to save and fully revitalize the social state in his conception of a factor that is not only mitigating urgent social inequalities, but also raise the society and cultivates the human being, 2) that in the process of capitalist crises and the crises of a social state, senior citizens living from their pensions belong to the most threatened social groups. Methodologically the author claims to belong to modern Marxism and critically demarcate himself both from stalinism as well as from the recent official ideology, above all neoliberalism. The author refuses also the attempts to equate Marxism and the policy of KSČM to the ideology of the past governing class of controlling apparatus and comprehend the KSČM as a party disguised as Stalinist, anti human and non-democratic and in agreement with the program of this party that it represent in the Parliament of Czech Republic belongs to the self- managed socialism as a long-term objective of a societal transformation. As far as the method is concerned, in the view of a certain interdisciplinarity of the present publication, the...