Osobní prostor a sociální interakce v hromadné dopravě: případ meziměstského autobusu

Abstract

Bakalářská práce se věnuje hromadné dopravě jako prostoru, ve kterém se odehrávají každodenní sociální interakce. Tuto problematiku sleduje na konkrétním případu meziměstského autobusu. Na sociální interakce cestujících v autobuse je pohlíženo jako na dramaturgické jednání aktérů ve specifickém sociálním prostředí. Cílem práce je popis sociálních interakcí a vymezování osobního prostoru v meziměstském autobusu. Práce je teoreticky ukotvena především pomocí děl Ervinga Goffmana. Zjištění v empirické části práce vycházejí z kvalitativního výzkumu. Data byla sebrána metodou zúčastněného pozorování cestujících v konkrétním typu meziměstského autobusu. Mezi hlavní závěry práce patří zjištění, že interakce v meziměstském autobuse probíhají pouze ve výjimečných případech, nebo při nástupu do autobusu a to pouze ve formě zdvořilostní otázky na volné místo. Lidé si i v tak stísněném prostoru, jaký je dán uspořádáním sedadel v autobusu, snaží vymezit si co nejvíce svůj osobní prostor. Používají k tomu především své tělo (sednou si na sedadlo v uličce), nebo předměty typu oblečení a zavazadel, které si položí na sedadlo vedle sebe. Dále práce popisuje reakce cestujících na nedostatečný interakční prostor. Nejčastěji lidé reagovali občanskou nevšímavostí doprovázenou nějakým zapojením. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)

Bachelor thesis is devoted to the public transport as a space where everyday social interactions take place. This issue is watched on a specific case of intercity bus. The social interaction of bus passengers is seen as dramaturgical proceeding of actors in specific social surroundings. The aim of this work is to describe social interactions and definition of personal space in the intercity bus. The work is theoretically based on the works of Erving Goffman. Findings in the empirical part of the work are based on the qualitative research data. The data were collected using the participant observation method on the passengers of specific intercity bus. The main conclusions of the paper include that interactions in the intercity bus only take place in the exceptional cases or when boarding the bus and only in the form of complimentary question on the vacancy. People, even in such a cramped space which is given by the seating configuration, try to define their personal space. They mostly use their body (they sit on the seat closer to the corridor in the middle of the bus) or items like clothes and luggage which they put on the seat next to them. The work also describes reactions of passengers on the insufficient interaction space. Most people responded with civil inattention accompanied by some involvement....