Poslední pohané a jejich postavení v christianisovaném římském imperiu.

Abstract

Práce sleduje jeden z aspektů procesu zániku nekřesťanských náboženských kultů - tradičně označovaných jako "pohanské" - v christianisovaném římském imperiu, totiž nakolik se na tomto zániku podílelo případné pronásledování ze strany christianisovaného státu, případně násilí ze strany státem podporované církve nebo nábožensky exponovaných jedinců. V odborné literatuře se totiž lze setkat s názorem, že christianisace římského imperia vedla k zániku pohanství jen zcela přirozenému, rychlému a nenásilnému, zatímco známé excesy jsou pouze jakýmisi výjimkami. Nejedná se však o závěry systematického bádání, ale spíše o pouhé předpoklady, které samy slouží jako indicie v bádání nad otázkami jinými. V této práci je shromážděno značné množství zpráv o situaci tzv. posledních pohanů v christianisovaném římském imperiu a násilí vůči nim. Právě s ním, a to za účelem co nejrychlejší eliminace pohanství, každopádně počítala imperiální legislativa, přesto však svědčí množství zpráv o tom, že toto násilí nebylo vždy uplatňováno, a jsou-li tyto zprávy posuzovány isolovaně, mohou budit dojem tolerantnosti christianisovaného římského státu vůči pohanům zdánlivě oprávněně. Srovnatelné množství zpráv o násilí na pohanech páchaném, vztažené k představě ideálního stavu, která plyne z imperiální legislativy, však činí jejich...

In this thesis the process of demise of non-Christian cults - conventionally referred to as "pagan" - in the Christianized Roman Empire is pursued, especially the question, to what degree this termination involved any persecution on part of the Christianized state, or violence on part of a state-supported church or religiously vigorous individuals. One opinion that can be found in scholarly literature holds the demise of the paganism due to the Christianization of the Roman Empire to have been only natural, swift and spontaneous, with the notorious excesses to be viewed as exception of sorts. However, this opinion stands as no conclusion of any systematic enquiry, but rather serves as mere premise to another enquiry. This thesis rounds up a great deal of accounts of the conditions faced by the so called last pagans in the Christianized Roman Empire and the violence against them. It is violence, intended for the quickest possible extirpation of paganism, which the imperial legislation had in any case allowed for; yet plenty of accounts bear evidence of this violence not always having been exercised and when considered on their own, these accounts may create the impression of a Christianized Roman Empire tolerant of pagans in their own right. Nevertheless, a comparable body of accounts regarding acts of...