Počítání pomnožných jmen v polštině

Abstract

Among Polish nouns, pluralia tantum-i.e. nouns that lack a singular form-form a distinct group, especially in terms of the specific requirements that the language standard places on their quantifiers: they must be quantified using a special type of numerals, so-called collective numerals. However, since collective numerals are used only rarely, native speakers are not well-acquainted with their inflectional paradigm; this leads to various compensatory strategies which speakers resort to in order to avoid these problematic numerals, replacing them with analytic constructions (e.g. dwie pary wrót instead of dwoje wrót). In the first part of the thesis, the author reviews what is currently known about quantification patterns of Polish pluralia tantum, drawing mostly on articles by Polish linguists Zygmunt Saloni and Anna Andrejczuk. In the second, experimental part, the author explores data extracted from the National Corpus of the Polish Language, aiming to uncover the strategies of pluralia tantum quantification actually employed by speakers of Polish. Apart from periphrastic constructions, she finds that cardinal numerals are also frequently used, which directly contradicts the language standard. Though the standard may require it, the usage frequency of collective numerals seems to be on the...

Pluralia tantum - podstatná jména, která nemají kategorii singuláru - tvoří v rámci polských substantiv oddělenou skupinu, a to především s ohledem na zvláštní způsob kvantifikace, jež pro tato substantiva předepisuje jazyková norma: počítání pomocí specifického typu číslovek, tzv. číslovek souborových. Protože je však paradigma souborových číslovek málo frekventované a pro rodilé mluvčí obtížné, objevují se v praxi různé kompenzační strategie, pomocí nichž se mluvčí problematickým číslovkám vyhýbají a nahrazují je analytickými konstrukcemi (např. dwie pary wrót místo dwoje wrót). V teoretické části práce autorka shrnuje dosavadní stav výzkumu v oblasti počítání polských pomnožných jmen zejména na základě článků polonistů Zygmunta Saloniho a Anny Andrejczuk. V druhé, praktické části práce autorka na datech získaných z Národního korpusu polského jazyka provádí vlastní výzkum s cílem zjistit, jak mluvčí polštiny skutečně postupují, když chtějí pluralia tantum kvantifikovat. Kromě opisných konstrukcí nachází také časté použití základních číslovek, což je v přímém rozporu s jazykovou normou. Užívání souborových číslovek se i přes to, že je norma vyžaduje, zdá být jevem, jehož frekvence je na poklesu, a to zejména v méně formálních vrstvách jazyka. Úzus se tak dostává do konfliktu s normou, od níž se...