Vztah mezi člověkem a obcí v dialogu Ústava

Abstract

Cílem mé práce je zachytit vzájemný vztah člověka a obce podle Ústavy. Abych toho byl schopen, budu se zabývat problémem jednoty obou členů této relace. Do jaké míry můžeme chápat člověka jako jednotného a do jaké míry tak můžeme chápat obec, jež je tvořena jednotlivými lidmi? Otázku lze položit také takto: Může být člověk plně sám sebou a případně, co tuto identitu zakládá či (ne)umožňuje? Je ideální obec vnitřně jednotná, co k této jednotě přispívá a jakou roli v ní sehrává člověk? Takto formulované otázky mě zavedou ke zkoumání duše, jejích částí, k pojetí ctností a vztahu duše a těla. A k charakteristice ideální obce a jejích částí. Zde budu klást důraz na úlohu filosofa, jelikož, jak se domnívám, tím, že v něm v nejvyšší míře panuje soulad ctností a nadvláda rozumové části duše nad ostatními částmi a zároveň svou úlohou v obci umožňuje samotnou existenci této obce, čímž se stává vysvětlujícím rámcem onoho vzájemně konstitutivního vztahu mezi člověkem a obcí.

The main aim of this work is to grasp the relation between man and city in Plato's Republic. In order to fulfill it, it will be necessary to investigate the problem of unity of soul and city. To what extent can we understand this unity? The question can also be placed as follows: Can a man truly be himself and if so, what this identity is based on? Is the perfect city internally united? What part does a man play in it? To answer these questions, it is necessary to explore parts of the soul, the concept of virtues, the relationship of body and soul and to characterize city and its parts. I will emphasize the role of philosopher because he represents harmony of virtues in the highest degree and the rule of reason over other parts of the soul. He also makes the perfect city possible. This is why philosopher as a perfect man is the explanation of the constitutive and reciprocal relation between man and city.