Clergé paroissial et changement religieux dans l'archidiocèse de Prague du Concile de Trente à la fin du XVIIe siècle.

Abstract

Parish clergy and religious change in Prague's diocese from Council of Trent till the end of the 17th century The religious change that happens in Bohemia in the 17th century has no equivalent in the Europe at this time: the whole country, where Catholics were in a very minority, comes back to the roman Church. This evolution is here seen from a very prosaic point of view: how lay people live this change, and so how acts the parish clergy in this matter. Conversion's strategy, at the end of the Council of Trent, was to permit the use of the chalice to the laity. The consequence of this permission was a very hazy situation in the parishes, but Holy See did nothing before the battle of White Mountain, and after the battle, he suppressed chalice, mainly for pastoral reasons. During the Thirty years War, the kingdom is the place of a general reform, which has its origins in the catholic missionary movement of the beginning of the century and in the political theories of this time. Bohemia is strongly marked by the war that acts as a catalyst; at the same time political and religious authorities were lacking. The inhabitants, usually just formal Catholics at the beginning, convert themselves more and more deeply during the 17th century. The eldest, who remembered the non-Catholics services, died during the...

Farní klerus a náboženská proměna v pražské arcidiécezi od tridentského koncilu do konce 17. století Náboženská proměna, jíž Čechy v 17. století prošly, nemá ve svém věku obdoby. Království s jasně menšinovým obyvatelstvem věrným Římu cele přechází do katolického tábora. Předkládaná disertace zkoumá zcela konkrétní aspekt tohoto fenoménu, totiž jak jej mohl prožívat prostý farník pražské arcidiecéze, což implikuje studium činnosti farního kléru. Reformační strategie uplatněná v návaznosti na diskusi tridentského koncilu ohledně povolení kalicha umocnila konfesijně nejasnou situaci v českých farnostech. Bylo nutno počkat na bělohorské katolické vítězství, aby Řím nakonec z pastoračních důvodů změnil stanovisko. Reforma prováděná v Českém království během třicetileté války vycházela z katolického misionářského rozkvětu počátku 17. století a ze soudobých teologicko- politických teorií. Její průběh hluboce poznamenala válka, která v době selhávající politické i církevní autority hrála roli katalyzátoru. Obyvatelé, jejichž katolictví bylo zpočátku často pouze formální, se postupně během 17. století k reformě přimykali vnitřně. V sedmdesátých letech vymírá poslední generace, která poznala jinou náboženskou situaci, a ke konci století také dochází k celkovému vzrůstu horlivosti. Zároveň se však objevuje nebezpečí...