Úhola smyslového vnímání v poznávání a popisu přírody v renesanci

Abstract

This work focuses on the use of senses and sense perceptible qualities in cognition and description of nature in the Renaissance. The development of natural history as a discipline started in that time. Brian Ogilvie even defined this period as a period of "The Science of Describing". The core of Renaissance natural history is the study of plants - Res herbaria. There were various motivations for studying plants during the sixteenth century - from the philological interest in plant descriptions of ancient texts, across their use as medical remedies, up to the study and observation of living plants in nature. This transformation of goals and interests in natural history brings different use of senses and different appreciation of sensory perceptible qualities of plants. First, it is necessary to determine the therapeutic effects of plants. Medicinal properties are based on the primary composition and are closely linked to sensory perceptible qualities. Another motivation for the study and description is the determination of the plant itself. First, it is mainly the identification of plants of the texts of ancient authors - Dioscorides, Galen, Pliny and Theophrastus. Descriptions of these texts then naturalists compared with their knowledge and experience with living plants. Observing and describing...

Předložená disertační práce pojednává o užití smyslů a smyslově vnímatelných kvalit v rámci renesančního poznávání a popisu přírody. Právě v renesanci dochází k rozvoji přírodopisu jako disciplíny. Brian Ogilvie toho období dokonce definuje jako období "The Science of Describig". Jádrem renesančního přírodopisu je nauka o rostlinách - tedy res herbaria. Motivace přírodopisců pro studium rostlin byly během šestnáctého století různé, od filologického zájmu o popisy rostlin v antických textech, přes jejich užití v medicíně až po studium a pozorování rostlin v přírodě. Právě tato proměna cílů a zájmů v rámci přírodopisu s sebou nese také rozdílné užívání jednotlivých smyslů a ocenění smyslově vnímatelných kvalit rostlin. Práce je členěna podle tří hlavních pohnutek renesančních přírodopisců pro poznávání a popis rostlin. Nejprve je to potřeba určení léčivých účinků. Léčivé vlastnosti vycházejí z primárního složení rostliny a jsou úzce spjaty se smyslově vnímatelnými kvalitami. Další motivací pro studium a popis je určení rostliny jako takové. Nejprve jde především o identifikaci rostlin z textů antických autorů - Dioskorida, Galéna, Plinia a Theofrasta. Popisy z těchto textů potom přírodopisci srovnávají se svými poznatky a zkušenostmi s živými rostlinami. Toto vlastní pozorování živých rostlin vede k...