Polarities in the Works of Oscar Wilde

Abstract

Při čtení děl Oscara Wildea všímavému čtenáři neunikne, jak často autor využívá protikladů: tělo a duše, dobro a zlo, město a příroda, nebo přirozenost a umělost, jsou častými tématy jeho her, povídek i pohádek. Tyto protiklady se však nemusí nutně navzájem vylučovat - ve Wildeovské dialektice může koexistovat i to, co se zdá být v rozporu. Hvězdné dítě nedojde šťastného konce, přestože se za své skutky kálo a postupně se z něj stal dobrý člověk, a to nás nutí k přemýšlení, jestli dobro skutečně je "dobré". Wildeovy postavy často žijí dvojím životem nebo mají rozdvojenou osobnost, tak jako v případě Doriana Graye, kde je tato rozdvojenost doslovná. Najít odpověď na otázku proč si autor tak často pohrával s tímto motivem je jedním z cílů této práce. Bylo by spíše na škodu snažit se oddělit autorův život a jeho dílo, protože to, čím byl a co utvářelo jeho osobnost, se silně odráží v jeho textech. Když prohlásil, že "čemu lidé říkají neupřímnost je jednoduše způsob jak znásobit naše osobnosti," (Ransome, 162) myslel tím, že opakem pravdy nemusí být jednoznačně lež, ale že pravda se různí podle toho, jak na ni nazíráme. Nemalý podíl na tom, co Oscar Wilde napsal; ať už ve formě prózy, poezie nebo dramatu, měly vlivy, které ho obklopovaly - esteticismus, dandismus, homosexualita a vůbec celá...

Reading through the works of Oscar Wilde, one soon notices the many instances of polarity: the recurring themes of the body versus soul, good versus evil, city versus nature, artificial versus natural and many more. It is to be found in his plays as well as in his prose and fairy- tales. Yet these polarities do not necessarily have to oppose each other: the Wildean dialectic allows contraries to coexist, and thus we have the Star-Child who, through repentance, turns from evil to good; however this turn of character does not ensure a happy-ending, and makes us question whether "good really is good". A great number of Wilde's characters either live a double-life, have two distinct sides to their personality, or even several personalities, and in the case of Dorian Gray the split is literal. What led the author to constantly toy with this motif is a question worth examining. In Wilde's case, the artist's life cannot be entirely separated from his works since so much of what he was and what formed him is reflected in the texts he wrote. His statement that "what people call insincerity is simply a method by which we can multiply our personalities" (Ransome, 162) shows that for Wilde, truth was not the opposite of "lie", but there may have been several different versions of truth. His aesthetic views,...