Kritérium obvyklého pobytu v mezinárodním právu soukromém

Abstract

Tato disertační práce se zabývá jedním z nejvýznamnějších pojmů současného mezinárodního práva soukromého - pojmem obvyklého pobytu. Jedná se o pojem, který byl do mezinárodního práva soukromého uveden v rámci unifikační činnosti Haagské konference mezinárodního práva soukromého jako určitý kompromis mezi tradičními hraničními určovateli domicilem, dominujícím v oblasti common law, a státní příslušností, která je naopak historicky úzce spjata s kontinentálními právními řády. Díky dlouholeté systematické unifikační činnosti Haagské konference mezinárodního práva soukromého získal hraniční určovatel obvyklého pobytu v mezinárodním právu soukromém své trvalé místo. Pojem obvyklého pobytu se velmi razantně prosadil i v rychle se rozvíjejícím evropském mezinárodním právu soukromém. Evropská unie navázala na Haagskou konferenci mezinárodního práva soukromého a obvyklý pobyt je dnes zcela centrálním, nejčastěji využívaným hraničním určovatelem v unifikovaných kolizních normách, které určují rozhodné právo, i v unifikovaných jurisdikčních pravidlech, která určují mezinárodní příslušnost soudů, v rámci evropského mezinárodního práva soukromého. V souvislosti s tímto recentním razantním rozvojem této oblasti je v disertační práci kladen důraz primárně právě na analýzu relevantních právních instrumentů...

This dissertation deals with one of the most significant concepts of contemporary private international law - the concept of habitual residence. The concept of habitual residence was introduced into the field of private international law within the context of the unification work of the Hague Conference of Private International Law in the interest of finding a compromise between the traditional connecting factors of domicile, dominant in the sphere of common law, and nationality, that is historically closely bound to continental legal systems. Thanks to the long and systematic unification work of the Hague Conference of Private International Law, the connecting factor of habitual residence has gained a permanent indisputable position in private international law. The concept of habitual residence has also forcefully made its way through into the rapidly developing sphere of European private international law. The European Union has followed in the footsteps of the Hague Conference of Private International Law: habitual residence is today the central, most frequently adopted connecting factor in the unified conflict-of-laws rules, that determine the applicable law, as well as in the rules that determine the jurisdiction of the forum. Building on the recent intense development in this field of...