Jak vypadá neviditelné město

Abstract

The subject of this thesis entitled What does an invisible city look like is the perception of a city and the way it is represented. The work is based on urban semiotics that sees urban environment as a particular system of communication. The methods of sensory urbanism and rhythm analysis are employed as well. The author asks whether the cities could be represented by other than visual symbols as it is usually the case for the products of tourism industry (guidebooks, souvenirs, etc.). Usually, the symbol of a particular city is formed by the image of its skyline. In Prague, this is the skyline of the Prague Castle, in Paris, it is the Eiffel tower, in New York, it is the Statue of Liberty, etc. But every city has definitely many other qualities. What are they? To find the answer, the author asks for help the visually impaired people. These people can tell easily what are the non-visual qualities of the urban space as they experience them necessarily in their everyday life and use them for better orientation. The author interviewed the visually impaired people and she also observed the way they read the city in real. The practical part of the thesis focuses on the Prague city centre.

Předkládaná práce Jak vypadá neviditelné město se zabývá vnímáním města a jeho reprezentací. Vychází z předpokladů urbánní sémiotiky, která město chápe jako komunikační systém. Využívá také postupů smyslového urbanismu a rytmové analýzy, které jsou založeny na tělesném prožívání městského prostoru. Autorka se zamýšlí nad tím, zda mohou být města symbolizována jinými než vizuálními znaky, jako je tomu obvykle u produktů turistického průmyslu (bedekrů, suvenýrů, apod.). Nejčastějším symbolem města je obraz jeho panoramatu. Pro Prahu jsou to Hradčany, pro Paříž Eiffelova věž, pro New York Socha Svobody atd. Každé město má ale i další charakteristické kvality. Jaké to jsou, na to se autorka snaží odpovědět s pomocí nevidomých lidí. Tito lidé umí nevizuální kvality města citlivěji rozpoznávat, protože je používají pro svou každodenní orientaci v prostoru. S nevidomými lidmi autorka vedla rozhovory a pozorovala také jejich čtení města v terénu. Praktická část práce se soustředí na to, jak může být vnímáno historické centrum Prahy.