Konflikty v Sýrii a Libyi z hlediska doktríny Odpovědnosti chránit

Abstract

Cílem této práce je zjistit, zda byla intervence ze strany mezinárodního společenství v civilním konfliktu v Libyi a neintervence v civilním konfliktu v Sýrii legitimní z hlediska konceptu Odpovědnosti chránit. V práci je nejdříve vymezena metoda komparativní případové studie a teorie liberálního internacionalismu a neoliberálního intervencionismu. Následně jsou vyloženy stěžejní charakteristiky konceptu R2P. K zodpovězení výzkumné otázky bylo potřeba operacionalizovat kritéria pro legitimní provedení ozbrojené intervence, protože Zpráva Komise pro intervenci a státní suverenitu, která je stěžejním dokumentem R2P, se mnohdy vyjadřuje vágně. Poté, co jsem u obou konfliktů porovnala naplnění operacionalizovaných kritérií, jsem došla k závěru, že intervence i neintervence v daných případech legitimními jsou. Případ Libye tak logicky splňoval všechna kritéria. V případě syrské občanské války není naplněno kritérium rozumných vyhlídek. Důvodem jsou rozdílné podmínky, ze kterých konflikty vznikly. Syrská společnost je na rozdíl od té Libyjské jak etnicky, tak nábožensky heterogenní. Což je ještě posíleno faktem, že již několik desetiletí zemi vládne autoritářský režim vedený elitami právě minoritní části obyvatelstva.

The aim of this thesis is to find out whether it was legitimate according to the concept of Responsibility to Protect that the international community intervened in the civil conflict in Libya but not in the civil conflict in Syria. First of all, the method of comparative case study, the theory of liberal internationalism and the doctrine of neoliberal interventionism is described. Consequently, the key features of the R2P concept are pointed out. In order to answer the research question I had to operationalize the criteria of legitimate armed intervention because the Report of International Commission on Intervention and State Sovereignty, which is the basic document of R2P, uses vague terms. After I confronted both conflicts with the operacionalized criteria, I came to the conclusion that the intervention and the nonintervention are in these cases legitimate. Logically, the case of Libya fulfilled all the criteria. In the case of the Syrian civil war the criterion of reasonable prospects is not fulfilled. The different circumstances that led to the conflicts are the reason of this conclusion. Syrian society is in contrast to the Libyan one ethnically and religiously heterogenic. This is also strengthened by the fact that the country is ruled by authoritarian regime of the elite of the minority for decades.