English past conditional and its Czech counterparts

Abstract

Práce se zabývá anglickým minulým kondicionálem a jeho českými překladovými protějšky. Anglický minulý kondicionál se formálně skládá z pomocného slovesa would, popřípadě should, a minulého infinitivu. Tato slovesná forma vyjadřuje hypotetický význam a často je také doprovázena podmínkou. Práce si klade za cíl analyzovat prostředky, mezi něž patří minulý kondicionál, přítomný kondicionál a minulý indikativ, jimiž se anglický minulý kondicionál překládá do češtiny. Analýza se zaměřuje na aspekty, které ovlivňují volbu překladového protějšku, tedy hlavně druh hypotetického významu, který nese anglický originál, jeho časový odkaz a přítomnost podmínky. Kromě toho je věnována pozornost také způsobu realizace anglické podmínky. K analýze je použito 100 příkladů, které byly vybrány z paralelního korpusu InterCorp dostupného z webových stránek Českého národního korpusu.

The present work studies the English past conditional and its Czech translation counterparts. English past conditional is formally described as consisting of the auxiliary verb would (or should) and the past infinitive. The structure carries the hypothetical meaning and is usually accompanied by a condition. The main aim of the present work is to analyze its Czech translation counterparts, among which are the Czech past conditional, present conditional and past indicative. Various aspects, which may influence the translation, are studied: the type of the hypothetical meaning of the English original, the time reference and the presence of the condition. In addition, attention is paid to the realization forms of the English condition. The analysis is based on 100 examples gathered from the parallel corpus InterCorp available through the Czech National Corpus website.