Celiakie- zdravotní problémy neolitické stravy u dnešního člověka

Abstract

Celiakie je zánětlivé onemocnění střeva, které se projevuje u geneticky disponovaných jedinců. Manifestace celiakie je podmíněna konzumací stravy s obsahem lepku, jenž je pro toto onemocnění spouštěcím faktorem. Lepek je obsažen v obilných zrnech pšenice, ječmene a žita a v původní stravě lovců sběračů se nevyskytoval. Obilná zrna se stala trvalou součástí stravy až se zavedením zemědělské tradice, v období neolitu. Některé společnosti byly však založené na konzumaci bezlepkových plodin, a byly tak dlouhodobě chráněny. Dnes je celiakie rozšířena globálně, i v populacích s tradiční konzumací kukuřice či rýže, a riziko jejího vzniku má vztah ke spotřebě pšenice.

Celiac disease is an inflammatory disorder of the intestine, which is developed by genetically susceptible individuals. For the manifestation of celiac disease is conditional consuming diet with gluten, which is a triggering factor for this illness. Gluten is contained in cereal grains of wheat, barley and rye and there was no gluten in original hunter-gatherer's diet. Cereal grains became stable part of human diet after the agicultural tradition was established, in Neolithic period. Some societes had a tradition of consuming gluten-free plants and therefore they were protected for a long time. Today celiac disease is spread worldwide, even in populations with traditional consumption of maize or rice too, and risk of the celiac disease has a relation to wheat consumption.