Cultural diplomacy of Canada

Abstract

V současné době globalizace, kdy kulturní diplomacie neodmyslitelně patří k nástrojům tzv. měkké síly zahraniční politiky, je relevantní zkoumat postavení kulturní diplomacie v agendě zahraničních politik národních států. Cílem této diplomové práce je zhodnotit přístup kanadské vlády ke kulturní diplomacii od 90. let minulého století do současnosti. Kanadské hodnoty a kultura se v roce 1995 staly jedním z tří základních pilířů kanadské zahraniční politiky, autorka se proto snaží zmapovat, zda-li se kulturní diplomacie stala v této době i koherentním a strategickým nástrojem kanadské zahraniční politiky . Za pomoci analýzy nástrojů kanadské kulturní diplomacie liberálních vlád Jeana Chrétiena, Paula Martina a současné konzervativní vlády Stephena Harpera práce hledá odpověď na otázku, nakolik jsme svědky postupného opouštění konceptu kulturní diplomacie jako nástroje měkké síly za Harperovy administrativy. Pomocí rešerše vládních dokumentů, analýzy zdrojů a programů kulturní diplomacie a za pomoci rozhovorů s důležitými vládními úředníky autorka dochází k závěrům, že z finančních a organizačních důvodů kulturní diplomacie nebyla používána jako strategický nástroj vedení kanadské zahraniční politiky až do třetího volebního období premiéra Jeana Chrétiena v roce 2000 a teprve poté je možné hovořit o...

In current era of globalization when cultural diplomacy became one of the inherent tools of "soft power" of a foreign policy, it is relevant to research on the place of cultural diplomacy in foreign policy portfolio of nation-states. The focus of this thesis is to evaluate the attitudes of the Canadian government towards cultural diplomacy from 1990s until today. In 1995, Canadian values and culture became one of the three pillars of Canadian foreign policy. The author therefore attempted to map whether cultural diplomacy became a coherent and strategic tool of the Canadian foreign policy during this era. By analyzing the tools of the Canadian cultural diplomacy of the Liberal governments of Jean Chretien, Paul Martin and the present Conservative government of Stephen Harper, the author seeks to answer whether we are witnessing a gradual eclipse of cultural diplomacy as a means of soft power under the Harper administration. The research of government documents and cultural diplomacy programs along with the analysis of interviews with important government officials suggest that the cultural diplomacy was not practiced as a strategic tool in foreign policy management until the third election term of Jean Chretien in the year of 2000. Since then we can track fulfilling the Third Pillar as an...