Náboženství a morálka: Pojem Boha v Kantově praktické filosofii

Abstract

Ve zde probíraných Kantových dílech sleduji obecně dvě hlavní linie: Za prvé způsob, jakým Kant pracuje s pojmem Boha a jak jej lze chápat v kontextu jeho filosofie jako celku, za druhé pak zkoumám, jaký je v důsledku toho vztah mezi lidskou morálkou (potažmo kategorickým imperativem) a vírou (náboženstvím). Postulát existence Boží, který Kant předkládá v Kritice praktického rozumu, vyvolává otázku: Jak je idea Boha slučitelná s autonomní morálkou, jež je hlavním pilířem Kantovy etiky (formulované v Základech metafyziky mravů)? Náboženství v mezích pouhého rozumu dává odpovědi na některé zásadní otázky týkající se pojmu Boha a náboženské víry, s jejichž pomocí lze ukázat, jak je autonomie vůle slučitelná s náboženstvím. Klíčová slova Lidská morálka, filosofie náboženství, Bůh, kategorický imperativ, nejvyšší dobro

I follow two basic lines in the inquired works: I find out, first, how Kant operates with the concept of God and how can this concept be understood in context of his philosophy as a whole. Second, as a consequence of it I consider the relation between human morality (or categorical imperative) and faith (religion). The postulate of the existence of God that Kant puts forward in the Critique of Practical Reason gives rise to the question: How can the idea of God be compatible with the autonomous morality, which is in fact the main pillar of Kant's ethics (formulated in the Groundwork of the Metaphysics of Moral)? The Religon within the limits of reason alone answers some of the basic questions considering the concept of God and religous belief. Thanks to these answers it can be shown how the autonomy of the will is compatible with the religion. Key words Human morality, philosophy of religion, God, the categorical imperative, the highest Good