English participial clauses and their Czech translation counterparts

Abstract

Cílem této diplomové práce je analyzovat a popsat české překladové protějšky anglických polovětných konstrukcí tvořených přítomným participiem nebo participiem perfekta, a to ve funkci postmodifikátoru a příslovečného určení. Ačkoliv v češtině existuje formální protějšek anglického participia - přechodník - je tento tvar považován za velmi příznakový a archaický. Na základě analýzy 210 vět excerpovaných ze tří děl současné americké beletrie popisuje práce pravidelné postupy, jichž se využívá při překladu zmiňovaných forem do češtiny. Potvrdila se zjištění předchozích studií, že zatímco angličtina upřednostňuje nominální a verbo-nominální způsoby vyjadřování, čeština spoléhá spíše na vyjadřování slovesné. Mezi překladovými protějšky převládají divergentní způsoby překladu, zejména finitní věty souřadně spojené s protějškem anglické věty hlavní. Ačkoli je překlad participia určitým tvarem slovesným explicitnější, koordinace obou vět v češtině umožňuje zachování vágnosti sémantického vztahu mezi nimi, typického pro participiální polovětné konstrukce. Klíčová slova: participium, participiální věta, polovětná konstrukce, přechodník, postmodifikátor, přívlastek, adverbiale, příslovečné určení, překladové protějšky

The aim of this diploma thesis is to analyse and describe the Czech translation counterparts of English present- and perfect-participial clauses which function as postmodifiers and adverbials. Although there is a formal counterpart of the English participle - the transgressive - this form is considered very marked and archaic in Czech. Therefore, based on an analysis of 210 sentences excerpted from three American works of contemporary fiction, the thesis describes the recurrent patterns used in the translation of the forms in question. The analysis confirmed the findings of previous studies that while English prefers nominal and verbo- nominal means of expressions, Czech relies rather on verbal expression. The majority of the translation counterparts are divergent correspondences, above all finite clauses connected paratactically to the counterpart of the matrix clause. Although the translation of a participle by a finite verb form is more explicit, the coordinative relation makes it possible to retain the semantic indeterminacy of the relation between the clauses which is specific for participial constructions. Key words: participle, participial clause, transgressive, postmodifier, adverbial, translation counterparts