Imunita v polyomavirové infekci

Abstract

Lidské polyomaviry JC a BK patří do skupiny malých neobalených DNA virů a jsou široce rozšířené v lidské populaci. Po zpravidla bezpříznakové prvotní infekci následně přetrvávají celoživotně v organismu ve stavu perzistence. Tato práce si tak klade za cíl shrnutí dosavadních poznatků týkajících se zapojení jednotlivých imunitních mechanismů, podílejících se na imunitním dohledu vůči perzistujícím JC a BK virům. Z dosud publikovaných poznatků vyplývá, že imunitní dohled vůči lidským polyomavirům představuje velice komplexní proces, kde důležitým faktorem je zapojení a spolupráce nespecifické i specifické imunitní obrany. Dlouhodobý imunitní dohled proti perzistujícím virům je zprostředkován zejména specifickými T lymfocyty. Pokud je tento imunitní dohled narušen, může docházet k reaktivaci těchto virů. Další významnou roli v případech reaktivace hrají i změna cytokinového prostředí a genetická výbava jedince. Zmíněné dva lidské polyomaviry navíc rozvinuly mechanismus, který jim zřejmě umožní částečně uniknout před imunitním dohledem. To také otevírá otázku, zda tímto imunitním únikem nepřispívají k indukci tumorogeneze.

Human polyomaviruses JC and BK belongs to the group of small non-enveloped DNA viruses, and are widespread in the human population. After usually asymptomatic primary infection subsequently persist throughout life in the body in a state of persistence. Thus, this thesis aims to summarize present knowledge concerning the involvement of immune mechanisms involved in immune surveillance against persistent JC and BK viruses. The published findings show that the immune surveillance against human polyomaviruses is a very complex process where an important factor is the involvement and cooperation of non-specific and specific immune defense. Long-term immune surveillance against persistent viruses is mainly mediated by specific T lymphocytes. If this immune surveillance disrupted, it can lead to reactivation of the virus. The change in cytokine environment and the genetic makeup of an individual are another important factors in cases of reactivation. The two human polyomaviruses were developed mechanisms that allow them seemed to partially escape immune surveillance. It also raises the question whether this immune escape contribute to induce tumorigenesis.