Aktivismus v době předsednictví ČR Radě EU: prosazování lidských práv na příkladu Amnesty International ČR

Abstract

Diplomová práce zkoumá unikátní strukturu politické příležitosti, která se organizacím občanské společnosti (OOS) otevřela v době předsednictví ČR Radě EU. Případová studie aktivit české pobočky Amnesty International (AI ČR) analyzuje možnosti prosazování témat lidských práv na veřejně-politickou agendu. Výchozím bodem je formulace problému nedostatečného ovlivňování tvorby veřejné politiky a nedostatečného využití struktur politických příležitostí ze strany českých OOS. Na podkladě teorie struktury politických příležitostí jsme se tázali, zda organizace dokázala zmobilizovat své vnitřní struktury a zdroje. Důraz jsme kladli rovněž na transnacionální rozměr zkoumané příležitosti. Ověření platnosti hypotéz bylo provedeno kvantitativním šetřením prostřednictvím indikátorů transakční a mobilizační kapacity. Závěry ukazují, že AI ČR nebyla schopna mobilizovat potřebný počet aktivistů, využila však předsednictví jako příležitost pro transnacionální mobilizaci a uzavírání transnacionálních koalic. Své cíle naplnila především tam, kde k prosazování lidských práv zvolila formy aktivismu nevyžadující konfrontaci. Organizační struktura organizace je navíc poznamenána značnou byrokracií, což její mobilizační i transakční kapacity značně oslabuje.

The thesis explores the unique structure of political opportunity that emerged in front of Czech civil society organizations during the Czech presidency to the Council of the EU. Case study analyses how the Czech section of Amnesty International (AI CR) influenced public- policy agenda in the area of human rights. The starting point for the thesis is the formulation of the problem which is considered to be the weak influence of civil society organizations over public policy agenda as well as in-adequate use of the structure of political opportunity. Based on the structure of political opportunity theory we sought to determine whether the organization succeeded in mobilization of its internal structure and resources. We also focused on the transnational aspect of the opportunity. We tested the validity of hypotheses in a quantitative way when we measured the indicators of transactional capacity and mobilization capacity. According to the results AI CR was not able to mobilize enough activists. On the other hand, it was able to use the opportunity for transnational mobilization and networking. The most successful methods of activism proved to be those without confrontation. Further, the organizational structure of the organization is affected by bureaucracy which impedes its mobilization potential.