Humorální rejekce po transplantaci ledviny a vyšetřování protilátek proti HLA a non-HLA antigenům.

Abstract

Transplantace ledviny představuje nejlepší způsob léčby pacientů s terminálním ledvinným selháním, je spojena s delším přežitím nemocných a lepší kvalitou života než dlouhodobá dialýza. Současně však s sebou nese imunologická rizika vedoucí k odhojení štěpu. U pacientů po transplantaci orgánu je závažnou imunologickou komplikací humorální rejekce, která je nejčastěji spojena s výskytem protilátek specifických proti HLA antigenům, obzvláště proti neshodným HLA antigenům dárce orgánu. Protilátky mohou mít v některých případech specificitu proti antigenům exprimovaným na endoteliálních buňkách, ne na lymfocytech, například proti MICA, MICB, ICAM a zatím neidentifikovaným tkáňově specifickým antigenům. Humorální rejekce má výrazně horší prognózu pro transplantovanou ledvinu než celulární rejekce, a proto její včasná diagnostika má značný význam pro následnou volbu adekvátní léčby. Diagnostika humorální rejekce je založena jednak na bioptickém průkazu C4d depozitů v kapilárách transplantovaných ledvin a současně na laboratorním nálezu protilátek proti neshodným antigenům dárce (donor specifické protilátky, DSA). Cílem naší retrospektivní studie bylo přispět ke zlepšení diagnostiky akutní a chronické humorální rejekce u pacientů po transplantaci ledviny. Dále porovnat diagnostické hodnoty odlišných metodik pro...

Kidney transplantation is the treatment of choice for patients with end stage renal failure and is associated with prolonged survival of patients and better quality of life than long-term dialysis. Simultaneously, however, transplantation carries the risk of immunological complications leading to graft rejection. A serious problem in patients after organ transplantation is the development of humoral rejection, which is most often associated with the presence of antibodies specific to HLA antigens, particularly against mismatched HLA antigens of the organ donor. In certain cases antibodies may be specific to antigens expressed on endothelial cells, not on lymphocytes, like MICA, MICB, ICAM, and up till now unidentified tissue-specific antigens. Humoral rejection has significantly worse prognosis for the transplanted kidney than cellular rejection, and therefore its timely diagnosis is of great importance for the subsequent choice of appropriate therapy. The diagnosis of humoral rejection is based on the simultaneous detection of C4d deposits in the peritubular capillaries of the transplanted kidney and the finding of antibodies specific to the mismatched antigens of the donor (donor specific antibodies, DSA). The aim of our retrospective study was to contribute to improvement of the diagnosis of acute and...