Válka v Indočíně v období Nixonovy a Fordovy administrativy

Abstract

Po roce 1968, který byl v dějinách války v Indočíně klíčový, se začala odvíjet nová fáze konfliktu. Spojené státy, pod vedením prezidenta Lyndona B. Johnsona po ofenzivě Tet a masivních domácích protestech definitivně ustoupily od cíle vojenského vítězství a změnily svoji strategii ve snahu co nejrychleji z konfliktu vybřednout. Johnsonem navázaná jednání s Vietnamskou demokratickou republikou v Paříži byla však jihovietnamským prezidentem Nguyenem Van Thieu soustavně negována. Až později se ukázalo, že se tak dělo v součinnosti s republikánským kandidátem na prezidenta Richardem M. Nixonem, který chtěl tímto zkompromitovat politiku demokratického prezidenta a sám usednout na jeho místo. Nixon, po svém nástupu do prezidentského úřadu, předpokládal, že jím obnovená jednání v Paříži budou jednoduchá a povedou k rychlému ukončení války. Brzy se však ukázalo, že to byl omyl. Severovietnamcům a komunistickým povstalcům v Jižním Vietnamu se podařilo díky sporům vyvolaným Thieuem v prodlevě mezi rozhory obnovit své síly a nebyli již ochotni ustoupit. Jednání zabředla do neplodných debat a sporů. Nixon a jeho nejbližší spolupracovník Henry Kissinger byli nuceni hledat jiná východiska. Na mezinárodní diplomatické scéně se Spojené státy pokusily vyjednávat se spojenci Hanoje - Sovětským svazem a Čínskou...

After the year of 1968, which was crucial in the history of the war in Indochina , a new phase of a conflict started to evolve. The United States, under President Lyndon B. Johnson, after the Tet offensive and massive domestic protests, finally retreated from the goal of military victory and changed its strategy to get out of the conflict as quickly as possible. Johnson had established negotiations with the Democratic Republic of Vietnam in Paris, which the South Vietnamese President Nguyen Van Thieu systematically negated. As it was later revealed, this was done in cooperation with the Republican candidate for President Richard M. Nixon, who wanted to do this in order to compromise policy of a Democratic president and take his place himself. Nixon, after his appointment to the presidency, assumed that renewed negotiations in Paris would be simple and would lead to the rapid end of the war. Soon it became clear that it was a mistake. North Vietnamese and communist insurgents in South Vietnam managed, due to conflicts caused by Thieu and by the delay between flares, to restore their strength and they were no longer willing to retreat. Negotiations bogged down in fruitless debates and disputes. Nixon and his closest collaborator Henry Kissinger were forced to seek other solutions. On the...